Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za tu příležitost tady vysvětlit a obhájit tu změnu zákona, kterou zařazuji do toho ranku ochrany spotřebitele, které se věnuji i mimo politiku i v politice.

Jakkoliv jde o změnu občanského soudního řádu, jde o změnu velmi drobnou, kterou vysvětlím i na konkrétním příkladu. Jde o posílení mimosoudních orgánů neboli také správních orgánů, na které se spotřebitelé obracejí dnes. Všichni jsme za to rádi, protože jsou tam jednak nějaké pevné lhůty, jednak je to bez poplatků, jednak chceme odbřemenit soudy od banálních sporů, zejména od sporů, které jsou, řekněme, odborného charakteru. Ty mimosoudní orgány a správní orgány jsou ČTÚ, ERÚ či finanční arbitr. Ta změna, se kterou já přicházím, ta vlastně říká, specifikuje přesně to, aby v momentě, kdy ten spor později skončí i přesto u soudu, aby ten soud musel pozvat ten mimosoudní nebo informovat ten mimosoudní orgán.

Dnešní praxe je totiž taková, dámy a pánové, že ten spotřebitel skončí před soudem, ten soud nemusí, může, ale nemusí ten mimosoudní orgán informovat o tom, že běží soud. Ta praxe je taková, že oni o tom prostě neinformují, tudíž ten, já jsem to dával i včera na ÚPV, tady u vás příklad, tudíž ten finanční arbitr se vůbec nedozví, že běží nějaký soud, který se ale týkal jeho předchozího rozhodnutí. Tady připomínám, že před tím soudem je žalován ten klient, ten spotřebitel, ten se tam musí hájit, a začíná to úplně od nuly. Jak z logiky věci vyplývá, on, přestože má u sebe to rozhodnutí toho finančního arbitra, i přestože tam mechanicky přečte třeba důvodovou zprávu, není schopen to obhájit tak dobře, jak by byl schopen to svoje vlastní rozhodnutí obhájit ten mimosoudní orgán.