„Stáváme se zemí strategií, plánů a koncepcí, kde ale reálně nejde vůbec nic.“ To jsem psal nedávno (a stojím si za tím), nicméně tentokrát jsme se ještě nedostali ani k dopracování plánu samotného. Řeč je o Národním klimaticko-energetickém plánu.

Ten měla naše vláda Evropské komisi předložit do 30. června a na konci července se dozvídáme, že to snad prý “zvládneme na podzim”. Tento plán se tak stává předmětem našeho druhého „nešvaru“, tedy toho, že věci (ty konkrétní) nám často trvají, a to zejména ty spojené s energetikou, efektivitou a snižováním emisí.

Dokument má přitom obsahovat cíle a hlavní politiky právě v těchto oblastech, na které máme z unijních fondů enormní množství peněz. A měl by tedy sloužit jako "navigátor" na cestě, jak efektivně (tedy k dosažení cílů) stovky unijních miliard využít (chápu, to by někomu mohlo vadit).

Dle vyjádření zástupců našich ministerstvech „to snad Komisi nebude vadit“. Ano, jistě nejsme jedinými opozdilci, ale jeho nedokončením škodíme hlavně sami sobě. Bez této jasné vize není stát s to předložit firmám (i občanům) to, jakou cestou se k více udržitelné a efektivnější ekonomice dostaneme. A hrozí, že evropské miliardy nepůjdou tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Pro sporné nápady, jak desítky miliard využít, nemusíme chodit daleko, stačí zajít k „domu po babičce“…