Poslední vojáci NATO opustí Afghánistán symbolicky 11. září 2021. Zapojeným zemím tak zbývá zhruba měsíc na to, aby vyřešily ochranu několika tisícovek afgánských spolupracovníků, kteří pomáhali na místě především jako tlumočníci. Po nástupu Talibánu (který nyní ovládá již 80 % území) je velmi pravděpodobné, že životy spolupracovníků i jejich rodin budou v ohrožení.

V českém případě se jedná pravděpodobně hlavně o desítky tlumočníků, kteří s našimi vojáky spolupracovali. Podle neoficiálních zpráv by jim a jejich rodinám Česko mělo poskytnut (po právu) azyl. Zdá se ale, že to někde vázne a minimálně si české úřady dávají na čas. Talibán však postupuje rychle a získává v zemi okres za okresem. Každý další den znamená pro afghánské spolupracovníky nejen obrovský stres, ale i skutečné ohrožení života.

Zajímalo by mne, na co přesně Ministerstvo obrany a Ministerstvo zahraničí čekají? České úřady se k situaci nevyjadřují, což odůvodňují tajným charakterem celé akce (o které se dle mých informací stále jedná). Proč to ale tak dlouho trvá, když jde o problém předem jasně známý? Lze dohledat, že například Německo již „odvezlo“ 60 Afghánců s rodinami a během srpna plánuje odvézt dalších 471 spolupracovníků a 2380 rodinných příslušníků. Velká Británie již deportovala na své území 1300 Afghánců s rodinami a na seznamu má dalších 3000.

Upřímně doufám, že naše vláda nehodlá z této situace „vyšvejkovat“ a k přesunu ohrožených lidí rychle dojde. Styděl bych se nejen zato, kdyby Češi nedostáli tomu, k čemu se na začátku mise zavázali. Pomoci lidem, kteří nám pomáhali chránit životy našich vojáků, a kteří jsou nyní v ohrožení života, by mělo být zcela samozřejmé.

Pokud by nedej Bože došlo liknavostí našich úřadů k tomu, že by někteří z našich spolupracovníků přišli o život či zdraví, nesl by za to náš stát nejen odpovědnost, ale ohrozil by naše podobné mise i do budoucna. Kdo by totiž chtěl spolupracovat s vojáky či policisty ze státu, která nechá své spolupracovníky v případě ohrožení na holičkách?