Před nedávnem vyhlásila šéfka Evropské komise, že její úřad prošetří, zda čínské automobilky nevyužívají k proniknutí na unijní trh „nedovolenou podporu“. Vzbudilo to souhlas (svůj trh musíme chránit) i obavu (dnes není dobrá doba na start obchodní války s Čínou). A obchodní vztahy EU s Čínou jsme řešili s Komisí i na plénu Evropského parlamentu (brzy o tom napíši více).

Nicméně ti, co trh elektroaut sledují, přitom ví, že mnohem více než čínští výrobci bateriových aut (BEV) těm evropským zatápí Tesla, která výrazně snížila ceny svých velmi kvalitních aut (z nich to klíčové, model Y, je vyráběn u Berlína). Naproti tomu dnes importovaná čínská BEV drží od srovnatelných „domácích“ výrobků cenový odstup řádově 10-15 % (třeba MF od PSA nebo Hyundai Kona z Nošovic), což zase tak převratné není.

Přesto však bude, myslím, na místě model čínského pronikání na náš trh (který mimo rizika pro domácí výrobce znamená i vítaný tlak na snížení cen) sledovat. Dle nedávného textu agentury Reuters totiž může mít Peking další doutnající problém. Stejně jako u nemovitostí (viz na hraně krachu se pohybující gigantický developer Evergrand) není vyloučeno, že čínští výrobci aut „trochu“ přeinvestostovali.

Dle uvedených dat je využití tamních kapacit továren jen něco přes 50 %. Klesají nejen ceny (třeba baterií) a auta se prodávají za nebývalé ceny (BEV od koncernu VW čínské výroby stály v minulých týdnech hluboko pod polovinou ceny v Evropě), ale dělníci si nosí domů pro nás těžko představitelné mzdy (přiložený text mluví o platu 7400 Kč za měsíc – a to lze čekat, že u dodavatelů budou mzdy nižší). Výrazně padá ziskovost, a to i podle kdo ví jak robustních, místních účetních standardů.