Alespoň tak se to zdálo. Je to dáno historickým vývojem "zeleného ostrova", kdy katolická církev pomohla udržet identitu irského národa v boji proti anglickým kolonizátorům. Ti napadali Irsko pravidelně po několik století, až se jim podařilo tuto zemi dostat do svého úplného područí. Katolická církev, která představuje uvnitř každé evropské společnosti konzervativní prvek, ovšem v Irsku sehrála v zásadě pozitivní roli.

Církevní kruhy v Irsku a s nimi spjaté organizace vystupovaly velmi ostře a nesmlouvavě ve prospěch zákazu interrupcí. Naopak vláda a občanská společnost, tedy ta vně katolické církve, měly názor jiný. Šlo jim o to, zlegalizovat interrupce tak, aby bylo právem ženy rozhodnout, zda chce či nechce být matkou.

V referendu podle posledních čísel hlasovaly prakticky plné dvě třetiny Irů, které se k němu dostavily, ve prospěch interrupcí. Takto jasný výsledek referenda je ovšem jistým překvapením, neboť v průzkumech veřejného mínění byly výsledky zastánců pro a proti interrupcím dosti vyrovnané.

Zcela nepochybně v posledních dnech před referendem došlo ke zvratu mezi těmi voliči, kteří ještě nedávno sami sebe charakterizovali jako nerozhodnuté, a to ve prospěch interrupcí. Hlasování Irů v referendu je předělem v dosavadní historii země, ukazuje sílu emancipačních myšlenek v irské společnosti, která sice nadále zůstává většinově (deklarativně) katolická (téměř z osmi pětin jsou Irové věřícími katolíky), ale Irové nechtějí připustit vliv konzervativních myšlenek větší části katolického kléru na své životy.

A je tomu tak dobře.