Kdysi se v EU řešil zákaz britských klobásek, které Britům po staletí chutnají k snídani, ale nesplňují představy kontinentálních Evropanů o uzeninách. Pokud si vzpomínám, byly zakázány. Nám zase komise zakázala mít na trhu pomazánkové máslo, které jsme vymysleli a na které jsme si zvykli. Vypustili jsme slovo máslo z etiket a stejně tomu tak říkáme. Nechutnají nám polské nebo německé okurky, protože jsme zvyklí na znojemskou chuť. Někdo dává přednost francouzské, někdo české hořčici. Zákaz našeho rumu jsme také vyřešili přejmenováním. Doposud jsme bojovali za právo na místní zvyklosti a odlišnosti, za právo na vlastní chutě. Komisařka Jourová ještě před rokem zastávala názor, že není nutné měnit evropské předpisy, že stačí uplatňovat již platná pravidla a že stačí, když národní obchodní inspekce budou důraznější. Od podzimu ale změnila názor a nyní bojuje za totální unifikaci. Nebudou-li mít potraviny v celé unii dokonale stejné složení, budou pokuty. Zkoušel jsem najít, kterých výrobků se to týká a kolik jich je (možná se jedná jen o několik výrobků). Komisařka Jourová se někde vyjádřila, že zatím nemá konkrétní firmy, kterých se to týká, ale že je zveřejní, až seznam dostane. Zároveň se pokouší napsat metodiku porovnávání. Našel jsem opravdu pohoršující srovnání některých potravin prodávaných v různých zemích od stejného výrobce, jenomže když jsem se podíval na konkrétní výrobek, zjistil jsem, že má naprosto jiný obal. Komise takovým firmám nejspíš přikáže, že musí všechny své výrobky prodávat ve všech zemích EU. Aby měli Středoevropané přístup ke kvalitním potravinám.

Nová regulace údajně zakáže vracet výrobci neprodané zboží a zakáže prý i regálné (asi se budou všechny výrobky věšet od stropu na provázky, aby byla zajištěna rovnost). Má se prý zakázat poplatek za skladování (sklady jsou v EU patně zadarmo), má se prý také zakázat rušení objednávek na poslední chvíli (těším se na právní eurodefinici poslední chvilky). Má být zakázána i zpětná změna obchodních podmínek.

Pozoruhodné je, že některá srovnání konkrétních výrobků vzbudila u odborníků notné pochybnosti: Výrobky se opravdu liší, ale není jisté, který z nich je vlastně lepší. Možná vůbec nejde o spotřebitele, ale jde o konkurenční boj velkých firem, které si dovedou koupit evropské regulace ve svůj prospěch.

Předseda Komise Junker v září deklaroval, že Češi mají právo na čokoládu. Já bych si přál, abychom místo toho měli právo na vlastní chutě: na pomazánkové máslo, na znojemské okurky, na tuzemský (= v Česku prodávaný) rum. Pozoruhodné je, že Unii nijak netrápí, že pivo s etiketou ‚plzeňské‘ nejenom není z Plzně, ale ani jako plzeňské pivo nechutná.

Slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že v Evropské unii není prostor pro spotřebitele druhé třídy. Bude-li nová regulace schválena, začnou se Středoevropané cítit rovnoprávnějšími, prostě budou prvotřídní. Našel jsem také nějaký výzkum, podle kterého jsou spotřebitelé ve střední Evropě mnohem méně nároční, než v ostatních zemích EU.

Prvotřídnost nespočívá v tom, že vyvoláme další regulaci, další zákazy, další pokuty, že ochudíme trhy o mnohé výrobky, že výrobci a dodavatelé se budou bát Komise více než spotřebitelů, což je první krok na přechodu od tržní ekonomiky k socialistické ekonomice. Prvotřídnosti jsme mohli dosáhnout tím, že se začneme více starat o to, co kupujeme, že budeme stejně nároční, jako spotřebitelé na Západě. Bude-li nová regulace schválena, definitivně si tím cestu k rovnoprávnosti a prvotřídnosti uzavřeme. Budeme navždy spotřebiteli druhé kategorie, kteří se nedokázali postarat sami o sebe a museli si přizvat na pomoc Komisi.