Dne 20. 9. 2020 se stala ekologická havárie na řece Bečvě. V jejím důsledku uhynuly téměř všechny živé mnohobuněčné živočišné organismy na úseku dlouhém cca 39 kilometrů (z celkové délky Bečvy 61,5 km toku).

Odhadovaná škoda, která tím vznikla, může dosahovat dle docenta Sejáka z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem až 50 milionů Kč a může být i větší. Na 40kilometrovém úseku bylo posbíráno nejméně 40 tun uhynulých ryb. Odhaduje se, že nejméně dalších 40 tun padlých ryb odešlo vodou. Rybáři odhadují, že polovina z vylovených ryb byly tzv. generační ryby. Generační ryby jsou pohlavně vyspělé ryby schopné rozmnožování v daném případě Bečvy v přírodním prostředí. Jednalo se zejména o parmy, ostroretky, pstruhy, okouny, candáty a další. Uhynuly i zvláště chráněné druhy, jako je hrouzek Kesslerův, ouklejka pruhovaná, střevle potoční nebo jelec jesen. Bude trvat nejméně 7 let, než se výskyt generačních ryb obnoví. Ke stavu, který byl před havárií, se možná přiblížíme po 15 letech. Tedy za předkladu, že se podaří vypátrat a potrestat viník současné havárie a nenastane na Bečvě další podobná ekologická havárie. V neposlední řadě, je třeba připomenout, že touto havárií byl narušen i ekosystém v okolí Bečvy. Havárie ohrozila z větších organismů kromě ryb i žáby, volavky, čápa bílého i čápa černého, kormorány, ledňáčka, bobra, lišky a další články potravinového řetězce, který je s řekou spojen.

V pátek 20. listopadu 2020, tedy 2 měsíce po havárii jsme se setkali se dvěma osobnostmi, které jsou mediálně spojeni s kauzou otrávené Bečvy. Setkali jsme se s předsedou místní organizace Českého rybářského svazu Hustopeče nad Bečvou Ing. Stanislavem Pernickým a občan Valašského Meziříčí Tomášem Cibulcem

Shrnutí problematických oblastí včetně dosud nezodpovězených otázek z celé kauzy:

1. Souhlasím s JUDr. Petrem Svobodou, který se specializuje na problematiku životního prostředí, když tvrdí, že policie obecně nedisponuje specialisty na složitou problematiku životního prostředí.

2. Ačkoli je klíčová kvalita znaleckých posudků včetně včasného odebrání vzorků, tak o pravděpodobné nekompetenci vyšetřujícího orgánu policie a váznoucí dozorové činnost státního zástupce svědčí i to, že oznamovatel havárie, poškozená osoba i očitý svědek v jedné osobě (předseda MO ČRS, Ing. Pernický) byl vyslechnut až po neuvěřitelných 43 dnech od oznámení havárie (2. 11. 2020). O tom, jak byl vyslechnut a s jakým poučením snad bude moci jednou Ing. Pernický veřejnosti sdělit.

3. Ukáže se jako vedoucí k cíli výpusť u obce Juřinka nebo unikla pozornosti výpusť jiná, u vlakového překladiště ve Lhotce nad Bečvou? Dle mého názoru bylo třeba hledat důkazy všude, včetně výpustí načerno vybudovaných a nelegálních.

Vůbec by mě nepřekvapilo, pokud by policie a znalci brali vzorky u legalizovaných výpustí a opominuly výpustě tzv. načerno vybudované. V pořadu „Nedej se“, ze dne 22. 11. 2020 na téma Bečva oběť úřadu se o jedné takové nelegální výpusti dovídáme, včetně svědectví zasahujícího rybáře. Pokud by byl zdroj znečištění v tomto místě a orgány, které měly zajistit vzorky, je neprodleně nezajistily, je možnost nalezení zdroje nadobro ztracena. Zasahující rybáři na místě havárie zajistili vzorky vody, ryb a mají k dispozici i fotodokumentaci nelegální výpustě, kterou nebylo možné vyloučit bez zkoumání vzorků z jejího okolí. Pokud se v místě havárie vyskytoval i chlornan sodný, byla by to další indicie směřující k tomu, že o úniku pachatel věděl a snažil se situaci nějak řešit.

Nelegální výpust se nachází u Lhotky nad Bečvou, kde je vlakové překladiště se stovkou cisteren směřujících z/do společnosti DEZA. Ale není to jen překladiště cisteren, které je spojeno s řekou nelegální výpustí. Ve hře může být celá řada firem z průmyslové zóny Lešná, stačí si zadat jejich seznam a seznam potenciálních zdrojů znečištění je na světe. To píšu také proto, že bych považoval za chybu soustředit se pouze na DEZU, stejně jako považuji za chybu DEZU hned první dny vyloučit ze seznamů možných pachatelů. A už vůbec nechápu to, že když má firma DEZA čisté svědomí, tak proč museli všichni zaměstnanci podepsat prohlášení o mlčenlivosti v souvislosti s touto kauzou.

V této souvislosti bych se nedivil, kdyby úředníci krajského úřadu Zlínského kraje o nelegální výpusti vůbec nevěděli. Navíc informace od bývalého hejtmana Čunka spíše svědčí o tom, že i kdyby věděli, tak by stejně nekonali, protože si kraj nebyl vůbec vědom, dle vyjádření bývalého hejtmana, své povinnost konat (dle vodního zákona).

4. Jestli je zásah ČIŽP až za 4 hodiny po havárii dostatečně včasný, a následné konání dostatečně kompetentní, na to se doufám, odpověď časem najde.

ČIŽP je v celé kauze docela klíčový orgán, který měl celou událost včas, pečlivě a nezávisle vyšetřovat.  Zcela se ztotožňuji s názorem právního specialisty na ekologickou problematiku JUDr. Svobodou v tom, že „ČIŽP je dlouhodobě ve velice špatném personálním stavu, v uplynulých 5 letech „dobrovolně“ odešla řada kvalitních lidí, je tam velká fluktuace zaměstnanců.  Tento kontrolní orgán je dlouhodobě pasivní, můžeme říci, že umrtvený. Ve vyšetřování přestupků na úseku životního prostředí je dlouhodobě impotentní.“ Lze se divit, když spadá pod ministra životního prostředí, Richarda Brabce, který v minulosti byl generálním ředitelem Babišovy Lovochemie?

5. Jsem přesvědčen, že se nakonec dozvíme, zda ČIŽP postupoval dle metodiky vyhodnocování havarijních situací, kterou ministerstvo životního prostředí schválilo v roce 2014.

6. Měly kauzu řešit jen příslušné vodoprávní úřady dotčených obcí s rozšířenou působností nebo byly povinny konat i příslušné krajské úřady?

Postupovaly krajské úřady Zlínského a Olomouckého kraje podle znění platného zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon? Mám na mysli jejich povinnost činit dle §107 odst. 1) písm. d) opatření v případech přesahujících území správního obvodu obce s rozšířenou působností.

Suverénní vystoupení bývalého hejtmana Čunka tuto odpovědnost kraje nijak nereflektovalo. Tvrdil jen, že „to má řešit příslušná obec a ti ve spolupráci se zasahujícími (složkami) mají vyhodnotit, co mají dělat, mají pozvat odborníky a tak dále. V tomto případě kraj tu prvosledovou činnost nemá ...“.

7. Asi nebude od věci vyzvat vedení Zlínského kraje, aby v koordinaci s HZS prověřilo všechna místa v kraji, kde se nakládá s jedy a nebezpečnými látkami nebo látkami které mohou ohrozit povrchové nebo podzemní vody, a aby tyto odpovědné orgány rovněž prověřily havarijní plány (nejen existenci, ale i jejich realizovatelnost či použitelnost v případě havárie).

8. Když má DEZA tak čisté svědomí, proč museli všichni zaměstnanci podepsat prohlášení o mlčenlivosti v souvislosti s touto kauzou? Přesto hlavním problémem podle mého není to, jestli je či není DEZA zdrojem znečištění. Hlavní problém uvádím v některých bodech shrnutí i v závěru tohoto článku. Jsou jím systémová pochybení složek, které měly být ve hře a měli účinně konat preventivně a v případě nastalé havarijní situace.

9. K systému včasného varování se vyjádřil RNDr. Přemysl Soldán z Výzkumného ústavu vodohospodářského v Ostravě. Odhaduji, že jeho kariéra v tomto ústavu může poměrně brzo skončit.

Informoval, že v roce 2004 v rámci projektu Odra 4 zakoupili tři přístroje pro monitorování havarijního znečištění toku. Na základě měření, se zjistilo, že nějaká firma neeticky vypouští do řeky nežádoucí látky mezi 6. hodinou večerní a 6. hodinou ranní a o víkendech kdykoliv. Ačkoli desítky takových přístrojů působí u našich sousedů v SRN nebo v Nizozemí, tak dle jeho slov naše Povodí o tyto přístroje zájem nemělo. Další naznačená cesta, jak by šlo v budoucnosti postupovat systémově a preventivně. To by ale musela být vůle.

Závěrem:

Je náš stát řízený jako firma v pořádku? Asi těžko. A to nejen v souvislosti s epidemií koronaviru. Případ otrávené řeky Bečvy ukazuje, že jde o systémová pochybení. Na úrovni policie a orgánů činných v trestním řízení, minimálně na úrovni metodického vedení obcí ze strany krajů, na úrovni ČIŽP. Svědčí o tom nejen pořad „Nedej se: Bečva oběť úřadů“ ze dne 22. 11. 2020. Hovoří o tom i další svědectví lidí, kterým není životní prostředí ve Zlínském kraji lhostejné.

Mrtvým živočichům už nic a nikdy život nevrátí. Všem, kteří nechali na řece Bečvě kus svého srdce, však záleží na tom, aby se kauza nezametla pod koberec, aby se vyšetřila a skončila potrestáním skutečného viníka a pachatele. A to z preventivních důvodů, aby se riziko opakování podobné ekologické havárie snížilo na minimum.

VÍT PEŠTUKA, KRAJSKÝ PŘEDSEDA