Toto je svět reprezentovaný klubkem vlny.

Kognitivní schopnosti jednotlivce nedostačují na komplexitu světa.

Svět je příliš velký na to, aby ho člověk pojmul.

 Lidé si odmotají nějakou část světa.

Odmotají si pořádný kus.

A podle slov Waltera Lippmanna si vytvoří pseudosvět.

Mezi světem a jednotlivcem pak existuje tento pseudosvět zastupující příliš velkou a složitou realitu světa.

Je jedno, jak tento pseudosvět nazveme.

Může to být vaše sociální síť lidí, se kterými přicházíte do kontaktu. Spolužáci, o kterých teprve na síti zjistíte jejich politické názory.

Může to být síť lidí, se kterými pracujete a jakou tvář nastavují svým kolegům.

Může to být svět lidí, se kterými byste chtěli mluvit, kteří vás inspirují. (aniž byste vy nutně inspirovali je)

Podstatné je, že tento pseudosvět je jen zástupným modelem, který vám pomáhá chápat svět.

(Zdroj: Walter Lippmann: Pseudoenvironment Wiki/EN/- Stereotyp Wiki-/CZ/)

Přesně tak vnímáme Evropskou Unii.

Evropská Unie je nad naše kognitivní schopnosti

Vezmeme si část, které rozumíme.

A uděláme si pseudosvět (stereotyp EU), který dokážeme pojmout.

A přesně takovým pseudosvětem se dá snadno manipulovat.

Příkladem je vyhláška EU o zahnutosti banánů. To je pseudosvět, který jako spotřebitelé chápeme. Zapadá to do představy, že Brusel vymýšlí zbytečná nařízení a snaží se narovnat od přírody zahnuté banány.

Realita je, že ona vyhláška nařizující danou zahnutost banánů neexistuje.

Existují dvě vyhlášky.

První týkající se zahnutosti okurek.

Druhá týkající se jakosti banánů a jejich minimální velikosti.

Navíc tolik kritizované nařízení Komise z roku 1994 už prošlo aktualizací v roce 2006. To nám nebrání již deset let za to kritizovat Komisi.

Nařízení Komise (ES) č. 228/2006 ze dne 9. února 2006 , kterým se mění nařízení (ES) č. 2257/94, kterým se stanoví normy jakosti pro banány (ZDE)

Jak je to s křivostí banánů

Petru Žantovskému se podařilo zmotat dohromady naprosto zběsilým způsobem problematiku evropských harmonizačních norem, problematiku cla na banány při dovozu z Jižní Ameriky do zemí EU s tím, že je to jako doklad nějaké administrativní, byrokratické EU zvůle nesmysl. (ZDE)

Všichni jistě chápeme, že normy nám usnadňují život. Život bez norem je životem, ve kterém má každý výrobce mobilů svou nekompatibilní nabíječku. 

a státy mají své nekompatibilní zásuvky

Stejně tak je to s normou týkající se životního prostředí.

Jaký smysl má zákon/nařízení/vyhláška, stahoval-li by se jen na Ostravsko a ne na jih Polska?

Měli bychom tedy do svého pseudosvěta vnímání Unie přidat i tento rozměr

Europoslanci schválili přísnější limity pro hlavní látky, které znečišťují ovzduší.

Do roku 2030 by se tak mohly zdravotní dopady znečištění snížit až o polovinu.

Podle odhadů Evropské komise způsobila špatná kvalita ovzduší v roce 2010 asi 400 000 předčasných úmrtí.