Vážení příznivci Kroměřížské výzvy,

dovolte, abych Vás pozdravil na prahu roku 2017 a popřál Vám vše dobré ve Vašem osobním i profesním životě. Rok 2017 bude pro naši vlast klíčový, protože se v něm utvoří pole kandidátů, kteří budou krátce po začátku dalšího roku usilovat o funkci prezidenta naší země.

Osobně si velmi vážím iniciativy Vás všech, signatářů Kroměřížské výzvy, kterým není lhostejný osud naší země, a proto jste se rozhodli dobrovolně a ve svém volném čase zapojit do hledání vhodného kandidáta na prezidentský post. Oceňuji každého občana, který se nespokojí jen s kritikou, ale neváhá připojit ruku k dílu. Nechápu, proč někteří veřejní představitelé i ti, kteří se nimi touží stát, podobnou aktivitu kritizují. Já jsem naopak přesvědčen, že žádná země nemůže vzkvétat bez aktivních občanů, kterým záleží na věcech veřejných. A právě k takovým občanům řadím i Vás, příznivce Kroměřížské výzvy.

Rád bych Vám také při této příležitosti poděkoval, že jste mne Vaším rozhodnutím zařadili mezi osoby, o nichž uvažujete jako o možných kandidátech na prezidentský úřad. Je pro mne velkou ctí stát po boku dalších osobností veřejného života, mezi nimiž vybíráte vhodného nástupce současné hlavy státu. Je to pro mne závazek a výzva nadále veřejně pracovat a usilovat o spravedlivou Českou republiku postavenou na rovnosti a vládě práva.

Občanský prezident

Ani já nejsem zastáncem toho, jak Miloš Zeman vykonává nejvyšší funkci ve státě. Podle mé představy musí prezident zejména spojovat celý národ a být příkladem na cestě k souladu a jednotě ve společnosti. Nelze proti sobě štvát „dolních deset milionů“ a elitu naší společnosti, nelze proti sobě stavět bohatší a chudší, nelze rozeštvávat město a venkov. Všichni přece žijeme v jedné zemi a přejeme si její rozvoj a duchovní i materiální prosperitu. Osobně mi při politické práci záleží nanázoru vysokoškolského profesora z Prahy i pokladní z Tachovska, živnostníka z Moravy i zaměstnankyně z Třince, která je právě na mateřské dovolené. My všichni jsme občané naší země a nás všechny má dobrý prezident zastupovat, nám všem naslouchat a za zájmy nás všech se bít. Jedině takový prezident bude opravdu občanským prezidentem.

Maják, nikoli strašák

Žijeme ve složité době, kdy je skoro složité uvěřit, že ještě před 25 lety svět po pádu zločinného komunismu připomínal pohled Francise Fukuyamy, jenž věřil v „konec dějin,“ který si představoval jako definitivní a celosvětové vítězství lidských práv, demokracie a svobodného hospodářství. Teď vidíme, že je k takovému stavu daleko, a naopak se množí volání po „utahování šroubů“ a vládě pevné ruky. Populisté rostou jako houby po dešti a jejich nástup se bohužel nevyhýbá ani naší zemi.

Občanský prezident, kterému opravdu leží na mysli zájem země, nemůže v takové situaci přispívat ke strašení občanů, ale měl by naopak hrát roli toho, kdo bude racionální, každodenní politikou občanům ukazovat směr, kterým se má Česká republika ubírat vpřed. Jedině tak může nejvyšší státní představitel brát obrazně vítr z plachet populistům, kterým nejde o zájem země, ale o pouhou maximalizaci svého volebního zisku. Právě takovým prezidentem-majákem byl první český prezident Václav Havel. Jeho příklad na tomto poli bychom měli následovat, přestože je asi každému z nás jasné, že se mu nikdo ze současných osobností nemůže vyrovnat. To ale není důvod proto, aby budoucí hlava státu nešla v Havlových šlépějích.

Západ místo mostu

Podobné platí i v případě další prezidentské role, kterou tvoří reprezentace českého státu navenek. Nejsme světovou velmocí, ale přesto nebo dokonce právě proto je pro stát naší velikosti zahraniční politika klíčovou součástí naší síly navenek i dovnitř. Ležíme v srdci Evropy, ale celé naše bohaté dějiny jsou příběhem našeho směřování k Západu, jehož kulturní součástí se právem cítíme. Zažili jsme samozřejmě ale i běsy okupací, totalitních režimů a válek. Neměli bychom si, proto nyní v žádném případě sami podlamovat pozici v západních organizacích jako je NATO nebo EU a usilovat o roli jakéhosi mostu mezi Západem a Východem. Most je přece k tomu, aby se po něm chodilo, nikoli, aby se na něm žilo.

Poklonkování autoritářům z Východu nám opravdu nic dobrého nepřinese, jak ukazuje i fakt, že ani hluboké podbízení se čínskému režimu dosud nepřineslo slibovanou smršť ekonomických investic. Ale i kdyby se podobné sliby naplnily, nemůžeme za ně měnit naše hodnoty, ke kterým patří úcta k lidským právům a vláda práva. Aby se to nestalo, musí na Hradě zasednout po blížících se volbách někdo, kdo bude navazovat na Masarykovu a Havlovu tradici a bude chápat, že pro zemi naší velikosti a historie je věrnost těmto principům nejenom správná, ale i výhodná. Věnujme proto všichni v následujícím roce maximální úsilí tomu, aby se budoucí hlava státu co nejvíce přiblížila popsaným představám

Ještě jednou Vám děkuji za Vaši aktivitu a zdravím Vás.