Vážení přátelé, děkuji za pozvání a možnost vystoupit na Vaší konferenci.

Velmi si vážím pozvání na Slovensko, protože vzájemně spolu vždy dokážeme hovořit otevřeně a v přátelské atmosféře. Není žádným tajemstvím, že dnešní vztahy České sociální demokracie a SMERu jsou vynikajícím příkladem spolupráce a přátelství dvou sociálně demokratických stran a jsem přesvědčen, že i díky dlouhodobému úsilí sociálních demokratů na obou stranách hranice, jsou vztahy České republiky a Slovenska nejlepší v naší vzájemné historii.

Před několika týdny jsme se tady v Bratislavě poprvé sešli na neformálním zasedání Evropské rady. Bratislava se v září stala symbolem dobré vůle pracovat dál na evropském projektu. Chtěl bych ocenit a osobně pogratulovat Robertovi Ficovi, protože vím, jak moc se snažil o to, aby bratislavský summit vyšel pozitivně navzdory všem těm špatným zprávám, které přicházely v minulých měsících. Myslím, že se to do značné míry povedlo. Je tady dobrá vůle pokračovat dál, ale obávám se, že jen dobrá vůle nám v nadcházejících měsících a letech stačit nebude.

Skončili jsme teď dvoudenní zasedání klasické Evropské rady, které proběhlo v Bruselu. Když jsme v minulých letech řešili složitá témata, tak naše regionální uskupení, Visegrádská čtyřka, se často ocitala pod tlakem kritiky našich dalších kolegů z EU, až by mohl někdo méně zainteresovaný získat pocit, že je zdrojem veškerých problémů a veškeré nestability Evropské Unie.

Když jsem se díval kolem sebe na jednání Evropské rady a registroval jsem problémy, které jsme řešili, tak myslím, že je to trochu jinak. Protože, když jsme hovořili o Ukrajině a o všech těch slibech, které jí byly dány v uplynulých letech a též jsme byli konfrontováni s výsledkem Holandského referenda – tak je problém v Holandsku. Bavili jsme se také o smlouvě CETA – problém je v Belgii a Valonsku, kde tuto smlouvu zablokovali. Velkým problémem bude jednání o brexitu – je to o Británii. Čili rozhodně neplatí, že by Visegrádská čtyřka byla hlavním a jediným zdrojem problémů. Těch problémů je bohužel celá řada, když se vrátím k těm posledním třem problémům, tak tam V4 postupuje maximálně konstruktivně a snaží se pomoci tomu, aby se Evropa úplně nerozpadla.

Pokud se podívám nejenom na situaci, která je tady v našich zemích, ale na Evropu jako celek, tak jsem přesvědčen, že sociální demokraté musí získat znovu politickou dynamiku.

Když se podíváme na to, kdo dnes v Evropě roste – politicky, voličskou podporou – tak jsou to vesměs hnutí, která jsou zaměřena na boření. Na boření evropské integrace, tzn. jdou proti Evropské unii, navrhují vystoupit z Evropské unie. Tato hnutí jsou silná zejména ve vyspělejších částech Evropy. Dále jsou to hnutí, která jsou zaměřena na boření stávajícího stranického systému. Vymezují se proti tradičním politickým stranám a říkají, že tradiční politické strany selhaly a že vás budou schopni reprezentovat lépe. Toto jsou hnutí, která jsou velmi často orientována populisticky. Dále jsou tu hnutí, která těží z frustrace lidí a z negativních sociálních dopadů globalizace. Jsou tu hnutí, která jsou vyloženě postavena na šíření a přiživování strachu z migrace.

Obecně tedy platí, že destrukce nebo snaha o destrukci má dnes v Evropě mnohem větší politickou dynamiku než ty směry, které staví na konstruktivním přístupu. Platí, že destrukce je vždycky snazší a jednodušší, než úsilí něco trpělivě budovat.

Sociální demokracie byla v uplynulých více než sto letech silou, která byla pozitivní a tvůrčí. Sociální demokraté pracovali na vytvoření sociálního státu a když se podařilo v Evropě vybudovat sociální stát, tyto modely byly velmi úspěšné. Dále se sociální demokraté snažili vybudovat společný evropský dům, který by pokud možno definitivně garantoval mír a prosperitu v Evropě, ale ukazuje se, že v dnešním světě není vůbec nic definitivního a není nic konečné.

To co vidím dnes v Evropě jako nejnebezpečnější, je snaha o postupné rozvrácení integrované Evropy, protože jedinou alternativou k současné spolupráci a jednotnému trhu je nacionální soupeření, konflikty mezi státy a protekcionismus.
V Británii dnes, krátce po referendu o brexitu vidíme, kam vedlo vystupňování nacionalismu během kampaně, která referendum doprovázela. Dnes jsou terčem útoků a nevraživosti Poláci, bohužel také často Češi. Terčem útoků jsou jenom proto, že přišli do Británie pracovat v souladu s pravidly, která v Evropské unii platí.

Myslím si, že to co se děje, nesmí být předobrazem budoucí podoby Evropy. Abychom vzali populistům a také nacionalistům vítr z plachet, musíme se jako sociální demokraté důsledně vrátit k životním pocitům těch, které vždycky sociální demokraté reprezentovali. K pocitům lidí ze středně a nízkopříjmových vrstev, zaměstnanců, malých podnikatelů, seniorů, mladých lidí. Musíme reagovat na obavy běžných občanů z budoucnosti. Čeho se lidé dnes obávají? Obávají se zhoršení bezpečnosti, bojí se terorismu, ale také se bojí sesuvu svého sociálního statusu. Lidé se často bojí toho, že jejich děti budou vyrůstat v horším světě z bezpečnostního hlediska. Bojí se toho, že jejich děti nečeká další sociální vzestup, ale pouze všeobecná rostoucí nejistota.

Naše reakce musí být důsledná, poctivá a realistická. Velmi často jsme přesvědčeni, že víme jak má svět vypadat, jak má být společnost uspořádána, jak má vypadat Evropa, ale myslím si, že úkolem sociálních demokratů nemůže být lidi vychovávat. My musíme zjistit, čeho se lidé obávají a na jejich otázky jim dát na rozdíl od populistů a nacionalistů demokratickou odpověď, navrhnout demokratické řešení, které může ve skutečnosti fungovat.

Myslím si, že se dnes neobejdeme bez toho, aniž bychom věcně reagovali na bezpečnostní situaci v Evropě. Riziko teroristických útoků, které jsou inspirovány radikálními islamisty, je riziko, které se po letech stalo v Evropě nejenom reálné, ale také plošné. Musíme pracovat na ochraně vnitřní bezpečnosti, posilovat také bezpečnostní spolupráci v Evropě.

Patřím mezi příznivce diskuze o společné evropské armádě jako budoucím projektu. Myslím si, že Evropa potřebuje vlastní prvek bezpečnostní architektury, abychom byli jako Evropa i v NATO co nejlepším spojencem, ale především abychom byli schopni vyplnit určité vakuum, které čas od času vzniká při řešení bezpečnostních otázek v bezprostředním okolí Evropy.

Už zde zaznělo, že velmi silným a vážným tématem je řešení migrační krize. Jsem přesvědčen, že tváří v tvář novým a novým migračním vlnám musíme zajistit ochranu vnějších hranic, ale také vytvořit kolem Evropy určitý pás stability a bezpečí, který bude sloužit jako prevence migračním tlakům, včetně důsledných návratových dohod, včetně skutečně efektivní rozvojové pomoci, která se právě odrazí v tom, že se situace v zemích, které sousedí s Evropou, reálně zlepší.

Jenže určitě by bylo krátkozraké si myslet, že proměny života v naší společnosti jsou jenom o nárůstu bezpečnostních rizik. Není možné přehlížet demografické stárnutí populace. Znamená to, že na trhu práce jsou aktivní jiné věkové kategorie, než jsme byli po léta zvyklí. Znamená to, že ve společnosti přibývá lidí, kteří mají specifické sociální a zdravotní potřeby. Na druhé straně této stárnoucí demografické pyramidy jsou mladí lidé, jejichž pracovní dráha zřejmě nebude srovnatelná s tou, jakou si pamatujeme od našich rodičů. V důsledku proměn, které přinese digitalizace a v důsledku potřeb trvalého přizpůsobování kvalifikace během celého života.

To co dnes vidíme z hlediska sociálního vývoje ve společnosti, vede k výraznému tlaku na takzvanou střední sendvičovou generaci. Dnešní střední generace je konfrontována se situací, kdy se musí starat jak o děti, tak o své stárnoucí rodiče. V některých zemích to začíná být vážný problém, zejména v těch zemích, kde je vysoká nezaměstnanost, protože prakticky všechny generace žijí z toho, co se podařilo nashromáždit právě této střední generaci.

S tím ekonomickým vývojem souvisí také otázka, kam zmizela konvergence mezi evropskými zeměmi, jak vypadá evropský trh práce, jak se vyvíjí růst v evropských zemích.

Systém, kdy bohatší bohatnou rychleji a chudí stagnují nebo chudnou, nemůže být dlouhodobě základem žádného fungujícího tělesa, tedy ani Evropské unie. Konvergence by měla docílit toho, aby se logika tohoto hospodářského vývoje obrátila. A určitě nikdo v Evropě nechce žít s perspektivou, že se bude mít stále hůř.

My tady v Čechách, na Slovensku v zemích, které vstoupily do Evropské unie po roce 1989, máme specifickou zkušenost. Vstupovali jsme do Evropy s představou cesty na západ. Západ byl pro nás symbolem svobodného vyspělého demokratického světa, jehož jsme se cítili historickou součástí, ať už šlo o první republiku, předválečné Československo. Ať už šlo o hnutí Pražského jara s Alexandrem Dubčekem, ať už šlo o demokratizační procesy, které se odehrávaly, vždycky jsme se hlásili k západní tradici a k jejím hodnotám. Ale cesta na západ pro nás znamenala také cestu k modernizaci, k rozvoji a k blahobytu. Možná jsme se trošku naivně domnívali, že samotná cesta na západ nám právě růst a cestu k životním standardům přinese takřka automaticky. Možná to tak nějakou dobu dokonce bylo, ale dnešní vývoj ukazuje, že to není samozřejmý pohyb a o další růst a další konvergenci musíme politicky bojovat. Právě to chápu jako jedno z důležitých témat pro sociální demokracii, zejména pokud jde o naše země.

Naší prioritou by mělo být obnovení Evropy jako prostoru, kde je možný důstojný život a sociální vzestup. Do této představy nepatří žádné rozdělování států na horší a lepší, na jádro nebo okraj a nepatří sem vytváření nacionálních překážek na společném trhu, který v Evropě máme.

Byla zde řeč o globalizaci, jsem přesvědčen o tom, že jako sociální demokraté nemůžeme přistoupit na metodu, kdy se v zásadě přetahujeme o drobky, které nám ještě globalizace přenechala k přerozdělování. Musíme si klást nárok na spravedlivý díl celého koláče.

Pro začátek to znamená důsledně bojovat proti daňovým rájům, omezit daňové úniky, ale také najít shodu na tom, co je důstojné odměňování za práci. Znamená to také rychle dokončit projekty, které nám mohou přinést vyšší konkurenceschopnost a růst, ať už jde o infrastrukturu, včetně rychlých železnic, energetickou unii nebo jednotný digitální trh. Znamená to v současné době spíše lepší Evropu než více Evropy, ale v každém případě Evropu silnou, skutečnou a tedy akceschopnou.

Společnost, ve které žijeme, se prudce mění. Musíme se jako sociální demokraté ptát, co dnes lidé chtějí od života, jak dnes podle nich vypadá důstojný standard práce, bydlení, vzdělávání, veřejných služeb. Musíme tyto nové nároky na důstojný život také vznášet a musíme být schopni je realizovat v okamžiku, kdy máme vládní odpovědnost.

Pokud mají být i sociálně demokratické strany v budoucnu silné a úspěšné, musí se podle mého názoru vrátit k sociálním kořenům své politiky. Chcete-li, být dostatečně sociální, radikálně sociální. Musí současně garantovat lidem prosperitu a bezpečí, což souvisí s naší jasnou a dlouhodobou podporou evropské integrace. A v neposlední řadě musí jasně hájit svobodu a liberální demokracii, kterou ohrožují populisté, oligarchové a xenofobové všeho druhu.
Pokud dokážeme naplnit tyto principy, pak máme i nadále šanci ovlivnit budoucnost našich zemí a koneckonců také i světa, ve kterém žijeme.

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD