Spolu s A. Němcem a V. Majerem byl bezesporu jedním z nejvýznamnějších předsedů, kteří na pozadí dramatických událostí 20. století vedli Československou sociální demokracii. Jako zkušený odborář, parlamentní politik a čelný představitel tzv. Pětky se zásadním způsobem podílel na politickém životě první republiky. Také jeho zásluhou byla masarykovská ČSR pro mnohé státy v Evropě příkladem vyspělého právního státu, pověstného nejenom svojí demokracií, ale také rozvinutými systémy vzdělávání, zdravotního a sociálního zabezpečení.

Pro mne osobně byl Antonín Hampl vždy vzorem autentické a poctivé reformistické sociálně demokratické politiky. Byl umírněným a přitom mimořádně silným lídrem, který pevně vedl sociální demokraty v období konsolidace po odchodu komunistických radikálů. Vedl je i během těžkých chvil hospodářské krize a období kolem mnichovské dohody. Jeho krédem byla široká spolupráce demokratů všech národností. Usiloval o zlepšení a stabilizaci poměrů i v době druhé republiky, kdy se k moci dostaly vysloveně konzervativně pravicové a nacionalistické síly. Věrný svým sociálně demokratickým ideálům a zásadám zůstal doma i v době, kdy mnozí stejně exponovaní politici demokratického Československa volili často bezpečnější emigraci, a vstoupil bezprostředně po příchodu nacistů do řad odboje. Výrazně se zasloužil o navázání kontaktů mezi exilovou vládou v Londýně a protektorátní vládou Aloise Eliáše, taktéž hrdiny odboje, který byl ve stejném roce jako Antonín Hampl, nacisty odsouzen k smrti. Antonín Hampl byl za svoji odbojovou činnost zatčen a v roce 1941 převezen do věznice Moabit v Berlíně. Zde také, 17. května 1942, na následky fyzických a duševních útrap z opakovaného mučení, zemřel.

I když musel tušit a předvídat svůj tragický konec, nikdy ze svých demokratických pozic a zásad neustoupil. Pro totalitní nacistickou vládu představoval živoucí demokratický symbol, nebezpečného nepřítele, jehož myšlenky a názory je třeba potlačit a jeho samotného fyzicky zlikvidovat. Není náhodou, že vždy, když se probouzejí radikální totalitní, xenofobní a nacionalistické síly, jsou pro ně právě sociální demokraté prvním a největším ideovým soupeřem, jehož je třeba zastrašit a zničit. Nacisté Hampla utýrali a komunistická totalita se ho posléze po roce 1948 pokusila vymazat z národních dějin. Odborář a předseda sociální demokracie, který zahynul v protinacistickém odboji, se nehodil do krámu ideologům, kteří potřebovali v učebnicích dějepisu potlačit všechny zmínky o sociálním charakteru první republiky a také o existenci nekomunistického protinacistického odboje.

Jsem opravdu rád, že se současnému vedení ČSSD podařilo dosáhnout toho, že památka Antonína Hampla bude od dnešního dne důstojně a trvale připomínána i v Berlíně. A že pamětní deska, umístěná poblíž věznice, kde zahynul, je společným projektem ČSSD a SPD. Hlásíme se tak nejen ke svým politickým kořenům, k sociálně pokrokové a reformistické politice sociální demokracie, ale také k myšlence evropské spolupráce. Naštěstí dnes Evropa vypadá zcela jinak, než v časech posledních politických a životních zápasů Antonína Hampla. Integrace dává šanci na mírovou spolupráci, stabilitu a prosperitu. Postarejme se o to, aby to tak v zájmu všech občanů naší země i Evropy zůstalo.