Pana Bradyho jsem měl možnost poznat osobně. Před dvěma lety jsme ve Spojených státech společně navštívili Americké muzeum holocaustu ve Washingtonu. Pan Brady mi zde líčil své tragické zkušenosti s nacistickou mašinérií smrti, která zabila miliony lidí, včetně členů jeho rodiny. V myšlenkách mám také příběh knihy Hanin kufřík, která popisuje osud jeho sestry Hany Bradyové, jež zemřela v Osvětimi.

Jsem přesvědčen, že pan Brady si ocenění zaslouží, ať už za sílu a odvahu, se kterou dokázal přežít holocaust, ale i za svou osvětovou a akademickou činnost, kdy své zkušenosti předává veřejnosti, aby společnost varoval před návratem totalitních režimů.

Pokládám za krajně nešťastnou jak skutečnost, že 28. října nebude panu Bradymu uděleno státní vyznamenání, tak i všechny okolnosti, které k tomu vedly.

Rozhodl jsem se proto panu Bradymu osobně poděkovat a udělit mu pamětní medaili Karla Kramáře jako ocenění jeho celoživotního úsilí o obranu lidských práv, svobod a obhajování humanistických a demokratických principů. Jsem přesvědčen o tom, že státní symboly, včetně státního svátku 28. října by měly společnost a lidi spojovat, stejně jako by nás měla spojovat hrdost na lidi, jako jen pan Jiří Brady.