Vážený pane hejtmane, dámy a pánové,

já navážu tam, kde pan hejtman skončil. Především bych mu samozřejmě chtěl poděkovat, nejenom jemu, ale celému jeho týmu, za skvělou organizaci návštěvy Libereckého kraje. A abych tedy navázal na jeho oblíbené téma se sovětským samopalem, rád bych konstatoval, že při návštěvě Plzeňského kraje jsem obdržel chodský čakan, nyní jsem obdržel samopal, předpokládám, že v Karlovarském kraji, kam pojedu příště, dostanu tank, takže zbývá bombardér B-52 a v dalším kraji atomová ponorka. No a v takovém případě se budu cítit dostatečně vyzbrojen pro svoji další politickou dráhu.

A teď trošku vážnějším tónem. Samozřejmě, že proběhla celá řada setkání, ale pan hejtman opomněl moje setkání se studenty Technické univerzity v Liberci, takže ho jenom v tomto bodě doplním. Bylo to setkání neobyčejně přátelské, které ukázalo, že studenti se nenechají zmanipulovat různou mediální propagandou, které poněkud nezdvořile říkám vymývání mozků. Stejně tak přátelská byla setkání s občany, a tady bych rád připomněl, že vedle tradičního tématu migrační krize se objevilo se zvýšenou intenzitou nové téma dotazů na inkluzi. Já si vzpomínám na dobu, kdy jsem stál jako sám voják v poli, před rokem a půl, když jsem vyjadřoval nesouhlas s inkluzí. Tehdy naše mediální scéna potlačovala protestní hlasy proti inkluzi a propouštěla pouze hlasy inkluzi podporující, takže rád bych jenom citoval zprávu ze včerejšího dne, kdy v anketě mezi pedagogy inkluzi podporuje osmdesát devět pedagogů a tisíc nula nula jedna je proti. A potěšil mě i zájem občanů o tuto tématiku. A já jsem tam citoval názor, který jsem slyšel nedávno a který mě zaujal. Mám tisíc a jeden argumentů proti inkluzi a teď vám řeknu ten tisící druhý. Inkluze zbavuje mentálně postižené děti radosti z úspěchu, protože vždy budou v té takzvaně normální třídě poslední. Prosím, abyste přemýšleli i o tomto smutném psychologickém argumentu, protože každý z nás je rád, když může zaznamenat úspěch, a je to jeden z nejsilnějších životních prožitků.

Můj nejsilnější životní prožitek byla návštěva společnosti Devro. Je to britská firma, která trvale zvyšuje tržby, zisk, počet zaměstnanců, ale také průměrné mzdy. Má velmi nízkou, asi pětiprocentní, míru fluktuace a překonala velmi snadno tu ekonomickou krizi z roku 2008, na kterou si někteří fňukalové neustále stěžují a kterou zakrývají svoji vlastní neschopnost.

Z těch zajímavých otázek, které padly na diskuzích s občany, mě ještě zaujala tématika Lužických Srbů. Možná právě proto, že Liberecký kraj vlastně sousedí s Lužicí. Vzpomínám si, že jako premiér jsem přijal delegaci Lužických Srbů, onoho spolku Domovina, že moje vláda poskytla určitou dotaci tomuto spolku a že jsem intervenoval u tehdejšího kancléře a svého přítele Gerharda Schrödera. Nicméně samozřejmě, když jsem se ptal pana hejtmana, jak vypadá komunikace s Lužickými Srby nyní, dostalo se mi velice neurčité, neutrální odpovědi, což si překládám tak, že žádná komunikace není, a pokládám to za určitou chybu.

Závěrem bych konstatoval, že když jsem začal svoje spanilé jízdy po republice, tak jsem se rozhodl navštívit nejdříve všechna krajská města, tak to mám splněno. V další fázi jsem se rozhodl navštívit všechna okresní města, tak to mám nejméně v Libereckém kraji také splněno, a protože nechci, aby občané, kteří zaplňují sály a předsálí za mnou jezdili z daleka, tak nyní sestupuji postupně k středním a menším městům, občas k nějaké Vesnici roku, protože všude žijí lidé, a doufám, že v průběhu zbývajících dvou měsíců se mně podaří i některé další mezery zaplnit.

No a vím, že napjatě čekáte na sdělení nadregionální, které už jsem avizoval na jednom setkání s občany. Tak tedy chci s radostí konstatovat, že jsem se dohodl s ministrem zahraničí Zaorálkem na, doufám, že konečném, znění návrhu prezidentské smlouvy mezi Českou republikou a Norským královstvím ve věci vydávání dětí. Chtěl bych poděkovat panu doktoru Hasenkopfovi, který tento druhý návrh připravil, abych se nechlubil cizím peřím, protože, jak víte, sám nejsem právník. A věřím, že je to další krok, který odstraňuje některé námitky, které byly vzneseny proti první verzi této smlouvy.

Zcela závěrem bych rád připomenul, že k vytvoření této smlouvy Poslanecká sněmovna vyzvala prezidenta a vládu svým usnesením už z roku 2014, a protože vláda na toto usnesení nereagovala, tak jsem se rozhodl reagovat sám. První krok tedy narazil na právnické námitky, druhý krok, díky bohu, právnické námitky neobsahuje. Já si sice myslím, že když se sejdou dva právníci, tak mají tři různé názory, protože minimálně jeden z nich je schizofrenik, ale o to potěšitelnější je, že zatím tyto námitky nejsou. Myslím si, že tato smlouva, i když jednání s Norskem bude dlouhé a komplikované, a když se mě jeden redaktor ptal, kdy se bude tato smlouva podepisovat, tak jsem mu s úsměvem řekl, že se teprve připravuje, tak myslím si, že tato smlouva může plnit i preventivní funkci, aby nedocházelo k opakování situace, která nastala právě u dětí manželů Michalákových.

Pokud jsem na něco podstatného nezapomněl, tak je to všechno a, pokud jsem zapomněl, tak se určitě na něco zeptáte.