Most je součástí Severojižní magistrály s průjezdem průměrně 70 tisíc automobilů denně v každém směru. Železobetonová rámová konstrukce na čtyřech pilířích je dlouhá 485 metrů, široká 26,5 metru a nad Nuselským údolím se tyčí do průměrně výšky 42,5 metru. Uvnitř lichoběžníkového tubusu o výšce 6,5 metru s tloušťkou stěn od 30 do 110 centimetrů je vedena linka C pražského metra, která byla zprovozněna o rok později, 9. května 1974.
Nuselský most ve středu 22. února 2023 oslavil 50. výročí svého uvedení do provozu. „Tvar mostu osobně považuji za nadčasový, a pokud je mi známo, novátorské bylo v mnoha ohledech i stavební a technické řešení, jež tehdy ve světě nemělo obdoby. To vše potvrzuje vpravdě světový rozměr a kvalitu českých hlav a rukou, zkrátka všech, kdo se na stavbě této mimořádné pražské dominanty a zároveň dopravní tepny podíleli. Do další padesátky přeji Nuselskému mostu vše nejlepší,“ říká primátor hl. m. Prahy Bohuslav Svoboda.
Za dobu provozu si Nuselský most v různých časových obdobích vyžádal dílčí opravy. V roce 1981 byla uskutečněna rekonstrukce vozovky, důvodem byla špatná izolace mostu. Od roku 1981 probíhaly i částečné opravy dilatačních závěrů a na stávající zábradlí byla po roce 1990 instalována bezpečnostní opatření k zabránění sebevražedných pokusů. V letech 1998–1999 Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) uskutečnil rozsáhlou opravu roznášecího roštu.
„Při cestě metrem Nuselským mostem má člověk kvůli okolní tmě občas pocit, jako by byl stále v podzemí. Přitom je uvnitř unikátní architektonické stavby, která v roce 2000 získala ocenění Stavba století. Často se totiž zapomíná, že i moderní dopravní stavby, mohou být cennou architektonickou památkou a zároveň fantastickým technickým dílem,“ popisuje Zdeněk Hřib, I. náměstek primátora hl. m. Prahy pro dopravu.
„Každá takto rozsáhlá stavba s sebou přináší celou řadu komplikací a rekonstrukce Nuselského mostu nebyla výjimkou. Rekonstrukci nemohli stavaři provést v jednom roce a ani ji spojit do původně plánovaných třech stavebních sezón, a to hned z několika důvodů. Jedním z důvodů byla doprava. Musela být zachována maximální možná průjezdnost, což znamenalo, že vždy museli mít řidiči zachovány dva jízdní pruhy v obou směrech, a to jak do centra, tak i z centra,“ vysvětluje Zdeněk Hřib.
„Dalším oříškem bylo dodržení hygienických limitů, protože se zde pohybujeme v zastavěném území a v některých místech se hlučné práce, jako například otryskávání povrchu pláště o rozloze 21 tisíc metrů čtverečních, musely dělat jen dvě hodiny dopoledne a dvě odpoledne, než se stavba dostala nad park, kde se mohlo pracovat až osm hodin denně,“ dodává Zdeněk Hřib.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.