Naše veřejné služby jsou stále stejně špatné, jen nám je poskytuje o 30 tisíc státních zaměstnanců více a složená daňová kvóta vystoupala na nejvyšší hodnotu za posledních 8 let – 34,6 %. Plošný růst všech jejich platů má být 10%, což je téměř dvojnásobek(!) toho, co v privátní sféře. Takový vývoj je neudržitelný a nebezpečný.

Je v pořádku, aby rostly platy učitelům rychleji než ostatním profesím, neboť máme široký konsenzus na zlepšení jejich společenského postavení. To je však priorita a ostatní tedy musejí počkat. Běžný růst platů zaměstnanců ve veřejném sektoru by však neměl pomíjet ekonomickou realitu a tempo růstu by nemělo předskakovat soukromou sféru, která stát financuje. Rovněž bychom se měli vyhnout tomu, aby veškeré navýšení bylo plošné.

Navyšování platů je skvělé, ale měla by mu předcházet analýza toho, jaké činnosti stát vykonává, zda mají patřičný přínos a zda a v jakém rozsahu je vykonávat nadále. Nic takového se po dobu činnosti Sobotkovi vlády nedělo, elektronizace veřejné správy fakticky stojí a státní aparát bobtná. Zatímco růst mezd v soukromé sféře se opírá o růst produktivity práce, růst platů o 10% se opírá o co? Zní to dobře a je před volbami? To je trochu málo.

To opravdu důležité financováno není. Rozpočet vysokých škol přes deklarovanou podporu vědy a výzkumu stagnuje. Doprava na tom není nikterak lépe, tempo výstavby klíčové infrastruktury se přes prudký růst příjmů státního rozpočtu nijak nezvýšilo. Stále se ani neblížíme našemu závazku členské země NATO vydávat 2% HDP na obranu. V roce 2017 to bylo jen 1,08 % HDP, což nás kvalifikuje na čtvrtého nejhoršího člena.

Rezignaci této vlády na jakékoliv zlepšení vnitřního fungování státu už bohužel nedoženeme. Základní parametry rozpočtu už nová vláda po volbách nebude moci změnit. Nezbude než začít s tím, na co současná vláda rezignovala. Hledat vnitřní rezervy státu, aby nám za ty nemalé peníze, které odvádíme na daních, poskytoval co nejlepší služby. Otočit trend bobtnání státu, určit priority, kde vzdělávání, věda a výzkum musí být nezpochybnitelné číslo jedna. Rozpočet na rok 2018 jen završí čtyři promarněné roky.