Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který je veden pod číslem 1557 a dovolte mi, abych několika slovy zdůvodnil tento pozměňovací návrh, který jsem podal společně s poslancem Ivo Vondrákem. Tento pozměňovací návrh je věnován problematice zajištění únosného a konkurenceschopného příjmu odborných pracovníků vysokých škol. Navrhujeme změnu v návrhu vládního návrhu zákona o státním rozpočtu, který chceme pro rok 2023 změnit takto: V kapitole 333 se zvyšují výdaje souhrnného ukazatele Výdaje celkem a specifického údaje Věda a vysoké školy v částce Vysoké školy o částku jednu miliardu 430 milionů korun a v kapitole 398 Všeobecná pokladní správa se snižují výdaje souhrnného ukazatele Výdaje celkem a specifického ukazatele Vládní rozpočtová rezerva o částku jedna miliarda 430 milionů korun. To zdůvodnění je relativně jednoduché, je obsaženo v tom písemném návrhu. Celková průměrná měsíční hrubá mzda vysokoškolských odborných asistentů, vědeckých pracovníků a asistentů je o 20 až 36 % nižší než činí průměr mzdové sféry s vysokoškolským vzděláním v České republice.

Když to budu zkracovat, tak bych připomněl moji poslední interpelaci, která byla směřována na řešení uvedeného problému, tak to sám pan ministr Balaš konstatoval 13. října. V podstatě řekl: Když se podíváte na rozpočet Ministerstva školství, vidíme, že se rozevírají nůžky mezi financováním vysokého a regionálního školství, takže podíl vysokého školství na celkovém financování neustále klesá procentuálně. Stává se pak to, že mladí nadějní vysokoškolští absolventi třeba studující doktorská studia raději odcházejí do středního školství, protože průměrná mzda ve středním školství je asi o 15 000 korun vyšší pro ně, než je na vysoké škole. Tato nerovnováha může způsobit podle mě katastrofu dříve nebo později, protože za chvíli nebude mít kdo učit. Nebude mít kdo učit ty, kteří mají učit - a to si nemůžeme dovolit. To je citace stávajícího ministra školství, který si také uvědomuje současnou v podstatě dlouhodobě neudržitelnou situaci. Tady vláda by měla respektovat názor vlastního ministra, s nímž jsme ve shodě v této problematice.

V nárokových tarifních mzdových složkách je situace ještě kritičtější. Tady ty tarify jsou dokonce o 26 na 41 % nižší, než činí průměr tarifních složek České republiky mzdové sféry s vysokoškolským vzděláním. Dokonce i kategorie vysokoškolská kategorie docentů se pohybuje pod tímto národním srovnáním asi o 10 %. Tuto skutečně vážnou situaci na veřejných školách by pomohlo stabilizovat zvýšení průměrné měsíční hrubé mzdy o pět až šest procent, a to formou plošného navýšení tarifních složek mzdy zaměstnanců na vysokých školách asi o 10 %. Kvalifikovaných výpočtem jsme dospěli tady k tomuto požadavku 1 miliarda 430 milionů. Domníváme se, že přiměřená mzdová politika je jedinou možností, jak zajistit stabilitu pedagogických sborů na vysokých školách a zabránit odlivu vysoce odborných a na trh práce dobře uplatnitelných pracovníků do jiných sfér ekonomiky, a to i s ohledem na obrat demografické křivky a postupný nástup počtu studentů na vysokých školách.

Nebudu to dál rozebírat, děkuji za pozornost.