Vážené kolegyně a kolegové,

bohužel tento návrh, který před námi leží, není tím, za co je vydáván. Je to bohužel takový vlk v rouše beránčím, respektive zakuklené paragrafy, které si hrají na to, že něčemu pomohou, tak to ale není.

Relevantní, významné organizace, jako například Charita České republiky, se vyjádřily proti tomuto návrhu, protože může poškodit desetitisíce lidí, kteří za nic nemohou, lidí s postižením, s invalidními důchody, které jsou příliš nízké, a proto potřebují dávky v hmotné nouzi, lidí, kteří mají specifická onemocnění, třeba duševní povahy. Proto se k tomuto zákonu vyjádřila i národní rada, která se věnuje duševnímu zdraví, a opět přijala záporné stanovisko v tom smyslu, že to je přímo cílené, ten návrh zákona, na projevy určitých onemocnění, a není možné, není správné a není ani ekonomické ty lidi za to postihovat.

Já jsem proto chtěla apelovat ještě jednou na vás všechny, kdo zde sedíte, abyste přehodnotili svůj postoj k tomu, co vydáváte za řešení obchodu s chudobou. Vyřešení lidí, co profitují na chudých, bychom si přáli všichni, ale tento návrh, byť se tváří jako řešení, je právě ten vlk v rouše beránčím. On nažene další lidi do náručí skutečných obchodníků s chudobou, zejména těch, kteří mají velké ubytovny. To je potřeba zdůraznit a je potřeba si říct, že je to tam dobře paragrafově schováno. Proto se vám nedivím, pokud jste si toho nevšimli. Chápu, že je to velmi složitá materie, ale nebyl by důvod, aby se tolik relevantních organizací vyjádřilo proti, kdyby tomu tak nebylo.

Já se pokusím zdůraznit tu hlavní věc. Dnes máme sociální systém nastavený na principech kontroly a principech toho, že ten, kdo si nemůže pomoci sám, dostává podporu. Já myslím, že tak to je správně. A jestli chceme řešit to, že kontrola a vymáhání dodržování práceschopných lidí nefunguje, prosím, řešme to, ale nezasedávejme si, nezaklekávejme na ty, kteří za svou situaci nemohou. A znovu říkám, to jsou zejména lidé, kteří jsou uznáni například jako plně invalidní, ale kvůli špatnému systému, který u nás máme, žijí z dávek hmotné nouze, a tento zákon bohužel jde přímo proti nim. Proč? Protože je namířen na odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi na bydlení a živobytí, čili nejenom na bydlení, ale i na jídlo na celých šest měsíců, na půl roku za nevhodné bydlení, a to ne na ubytovně, ale za nekvalitní byt. A to je prostě první věc, která nedává smysl. Kam mají ti lidé jít a proč mají kvůli nekvalitnímu bydlení přijít i o příspěvek na živobytí, i peníze na jídlo? A poslední věc, majitelům ubytoven a jiných než obytných prostor doplatek na bydlení zůstane. Odebrání dávek kvůli nekvalitnímu bytu, nikoliv v ubytovně, ještě jednou zdůrazňuji bytu, prostě povede k prohloubení chudoby, k další kriminalitě a dál to zatíží stát.