Dokonce i ministr financí Andrej Babiš se k tomuto nesmyslnému postupu nechal strhnout. Asi v záchvatu „svatého“ nadšení pro šetření veřejných financí. Nebo je zaslepen nechutí k ministerskému kolegovi Svatopluku Němečkovi?

O co vlastně jde? Jako obvykle o peníze! Letecká záchranná služba je především účinný způsob záchrany pacientů v akutním ohrožení života. Je to však také, bezesporu nákladná, služba. Je zajišťována vrtulníky, které provozují buď privátní firmy (nestátní provozovatelé), nebo policie či armáda (státní provozovatelé). Se všemi uzavírá ministerstvo zdravotnictví smlouvy a na jejich základě za poskytované služby platí. Poněkud zjednodušeně můžeme říci: za odlétané hodiny, které si zdravotnictví objednalo prostřednictvím dispečinků záchranné služby. Cena za letovou hodinu je daná smlouvou a tady to začíná být zajímavé! Těm státním platí ministerstvo zdravotnictví nižší ceny než nestátním. A nabízí se otázka: Proč tedy provozují ti státní každý jen po jednom středisku a ti nestátní osm dalších? Policie už jednou na tuto otázku odpověděla, když obvinila exministra Julínka, že uzavřením smluv poškodil stát o stovky milionů. Jenže správnost takové odpovědi se nepotvrdila a věc musela policie odložit! Teď se takový nesmysl objevuje znovu a pro změnu dokonce v rozhodování vlády.

Proč je, nejen podle mého názoru, ve skutečnosti správné, že státní provozovatelé mají jen po jednom středisku? Protože ti státní jsou dražší!!! I když účtují ministerstvu zdravotnictví méně. Jak je to možné? Jednoduše! Protože řadu nákladů jim hradí rozpočtové kapitoly ministerstev vnitra a obrany. Tedy z pohledu celkových výdajů státu jsou opravdu dražší než nestátní. O kolik? Na to není snadné odpovědět. Když se ekonom podívá na účetní výkazy těch nestátních, tak jim rozumí a dokáže najít nákladové položky, ve kterých se může skrývat něco, co tam nepatří. Do výkazů těch státních sice nemůže nahlížet každý, ale ti co mohou, toho stejně moc srovnatelného nenajdou. Některé věci jsou přesto jasné. Stát vrtulníky nepojišťuje. Nemusí. Stát neodepisuje. Nemusí. Náklady na výcvik posádek? Skrývají se v jejich rozpočtových kapitolách, protože jsou primárně cvičeny v létání pro plnění jejich vlastních úkolů, které jsou jistě širší a složitější, než civilní záchranka. A co jejich vrtulníky? Jsou také investičně i provozně dražší, protože jsou pořizovány i pro plnění jiných úkolů. Z těchto důvodů musí být jejich letová hodina dražší než nestátních minimálně o desítky procent a možná i násobně. To zřejmě věděl ministr Julínek i jeho předchůdci!

Posledním veřejným výstupem z jednání vlády je usnesení, že má být vypsáno výběrové řízení, kde rozhodujícím kritériem bude cena za letovou hodinu. S ohledem na výše uvedené se zdá, že budeme svědky dalšího příběhu z Kocourkova, na který si ovšem náležitě připlatíme ze svých daní. Která cena bude tím kritériem? Ta, kterou platí ministerstvo zdravotnictví, nebo ta druhá, kterou platí v souhrnu veřejné rozpočty? Obávám se, že ta první. A o skutečné náklady letecké záchranky se už nikdo nebude zajímat. Opravdu to ministr financí a vláda chce?

Přesto tvrdím, že je současné uspořádání správné. Z výcvikových i ekonomických důvodů je dobře, že policie i armáda mohou záchranku, v tomto rozsahu, létat. Piloti prostě musejí stanovený počet hodin nalétat.

Existuje možná ještě jeden, docela vážný důvod, proč jenom v tomto rozsahu. Je to právní problém. Státní provozovatelé nepodléhají civilní předpisům, které upravují podmínky pro bezpečnou přepravu osob. Létají podle vlastních předpisů a civilisté na paluby jejich strojů vlastně nepatří! Z důvodů výcviku, na jednom středisku, to zřejmě možné je. Ale při širší činnosti pro ministerstvo zdravotnictví, kterou už není možné označovat za výcvik, ale za komerční službu?! O jisté zaslepenosti vlády svědčí to, že se před svým jednáním o letecké záchrance vůbec nedotázala svých vlastních odborných institucí na jejich stanovisko k tomuto problému. Ministerstvo dopravy má, přímo v domě, odbor civilního letectví a součástí resortu je i Úřad civilního letectví. Bez jejich stanovisek se ta věc vůbec neměla dostat do programu jednání vlády!

Připomenout je ovšem třeba ještě jednu věc. Kontrolu! Kontrolovalo ministerstvo zdravotnictví ty nestátní provozovatele, jestli jejich ceny nejsou neopodstatněně „nafouknuté“? Nevím to jistě, ale jsem přesvědčen, že nikoliv. Ve srovnání s tím, jak kraje kontrolují dopravce, kterým uhrazují vykázanou ztrátu, se musí vedení ministerstva zdravotnictví červenat.

Ještě je čas, aby se kompetentní politici vzpamatovali a věnovali se hledání složitější, ale užitečnější cesty, jak případně zlevnit leteckou záchranku.

Ing. Jaromír Schling, garant komise dopravy SPO