Módní vlna ekologizace společnosti, zahrnující uhlíkovou neutralitu, elektrizaci a bezemisní průmysl je zajisté cestou k ochraně životního prostředí. Nicméně sama o sobě má také problémy s požadavky na vyšší spotřebu elektrické energie či na likvidaci nebezpečného odpadu. To, co je podstatné je skutečnost, že vyspělá Evropa tímto stejně svět nezachrání.

Politická korektnost, tolik oblíbená u západních demokratických politiků, skutečné problémy lidstva nejen nevyřeší, ale ještě tyto problémy skrývá. Pokud v Evropě za posledních 50 let vzrostl počet obyvatel o necelých 6%, a to povětšinou migrací z jiných koutů světa, pak například v Africe vzrostl počet obyvatel o 40%. Podobná situace je i v řadě asijských států. A to navzdory ozbrojeným konfliktům a válkám. Tento obrovský růst lidstva znamená vysávání současných zdrojů a ekologickou devastaci již tak zničené krajiny.

Je správné, že OSN a vyspělé státy světa vydávají miliardy dolarů na potravinovou a lékařskou pomoc rozvojovým zemím. Nicméně pokud se nezmění reprodukční chování v těchto státech, boj o životní prostředí, zdroje a o vlastní existenci se přesune do Evropy.

Je třeba odložit politickou korektnost a rozvojovou pomoc zaměřit dvěma směry. Tím prvním je osvěta pro používání antikoncepce a její dodávky v rámci rozvojové pomoci. Tím druhým je podpora zemědělství a ekologického využívání zdrojů.

Politici na všech úrovních musí přijmout požadavek na udržitelný život a tento požadavek je nutno adresovat těm, kteří takto nežijí. Politická korektnost musí jít stranou, protože je alibistické a lidsky neúnosné spoléhat na rozličné epidemie, války či násilné konflikty. Řešení k záchraně naší planety existuje, ale rozhodně to není cesta k sebezničení. A je třeba, aby se skutečné problémy lidstva řešily. Neřešené problémy totiž přináší problémy další. Například odpady, které ničí pitné zdroje, půdu, oceány i ovzduší.

Převzato z Profilu.