Přestože poslední parlamentní volby byly pro sociální demokracii velmi neúspěšné, neubírá to nic na důležitosti významného jubilea. A tím je sedmý duben, kdy si Česká strana sociálně demokratická připomíná 140 let od svého vzniku. Tehdy 7.4.1878 v Praze – Břevnově byla založena Sociálně – demokratická strana československá v Rakousku. Tehdy se nově vzniklá strana přihlásila k pozměněnému gothajskému programu německé sociální demokracie.

Sociální demokracie je od svého vzniku spojena s historií Československa a České republiky a jako demokratická strana měla a má v sobě rozličné ideově politické proudy. Přesto jejím základem zůstává podpora parlamentní demokracie, svobody a spravedlnosti. Sociální demokraté například stály u zrodu roty Nazdar v Paříži, která byla v roce 1918 nasazena na frontu či byli významně zastoupeny v nejbližším okolí prezidentů T.G.Masaryka a E.Beneše.

Před vznikem republiky se připojila k Národní přísaze a měla zástupce v Národním výboru československém. 14.10.1918 sama zorganizovala generální stávku a měla své zastoupení v první svobodné vládě Československé republiky. Zároveň hrála významnou politickou roli v první republice, kde obhajovala zájmy lidí práce a prosazovala moderní systém sociální a zdravotní péče.

Sociální demokracie se na jaře 1938 významně podílela na vzniku manifestu Věrni zůstaneme a svojí akcí manifestačně podpořila mobilizaci Československa. Po Mnichovu vystoupila ČSSD ze Socialistické dělnické internacionály, za okupace a 2. Světové války se aktivně podílela na domácích i zahraničním odboji. Po válce podporovala demokratické síly v zemi, aby nakonec byla ovládnuta postkomunistickými silami a násilně, v rozporu se stanovami sloučena s KSČ. Po únorovém puči odešla řada sociálních demokratů do exilu, kde pokračovala ve své politické práci. Mnoho sociálních demokratů se zapojilo do domácího odporu vůči totalitnímu režimu. Byli perzekuováni a mnozí i popraveni.

Během Pražského jara se někteří významní členové pokoušeli obnovit činnost sociální demokracie, ale okupace jim v tom zabránila. ČSSD byla proto nucena v letech 1969 až 1989 působit v druhém zahraničním exilu. Doma působila skupina kolem Rudolfa Battěka, stojící na platformě Charty 77 a  Hnutí za občanskou svobodu a hlásící se k zásadám Socialistické internacionály. Vedle této skupiny byli aktivní sociální demokraté Slavomír Klaban a Břetislav Nedbálek. Obě skupiny spolupracovali se zahraničním exilem ČSSD.

Sociální demokracie se obnovila v listopadu 1989. Řádný XXIII. Sjezd se konal 24. a 25.3.1990 v Praze –Břevnově. Ten rozhodl , že se ČSSD zúčastní prvních svobodných voleb samostatně. Teprve po rozdělení Československa se strana přejmenovala na Českou stranu sociálně demokratickou. Za vlád sociální demokracie byla dokončena politická a ekonomická transformace, Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance a Evropské unie. ČSSD vždy pracovala ve prospěch naší země a jejích občanů.

Sociální demokracie stojí, tak jako již mnohokrát ve své historii, na rozcestí, jakým směrem jít a jakou politiku formovat tak, aby nadále hájila zvyšování životní úrovně našich obyvatel. A navzdory současné ztrátě důvěry je zřejmé, že ČSSD je historicky spojena s dějinným a se společenským vývojem v České republice. Sociální demokraté jsou si vědomi, že boj za demokracii, za svobodu a za spravedlivou společnost nikdy nekončí a že je a bude potřeba v naší zemi demokratické strany s jasným sociálně citlivým programem.

Převzato z profilu.