Vstupoval jsem tehdy jako devětadvacetiletý do ČSSD v listopadu 1989 a prožil jsem s ní mnoho dobrého i zlého. Zejména v období let 1990 až 1996 byla sociální demokracie považována za zbytečnou, protože tehdy se stranictví jaksi nenosilo. Od roku 1994 jsem 24 let působil coby zastupitel města Uherské Hradiště a v letech 2002 až 2017 jsem měl tu čest hájit zájmy spoluobčanů v poslanecké sněmovně. Od té doby nejsem ani v zastupitelské ani ve stranické funkci.

Po červnovém sjezdu změnila ČSSD název, logo i barvu a přejmenovala se na Sociální demokracii. Přestože si nemyslím, že tyto změny zvrátí nedůvěru občanů vůči politice SOCDEM, troufám si tvrdit, že její politika nyní schází v poslaneckých lavicích.

SD má kvalitní program, má dlouhodobou vizi, kam by naše společnost i Evropa měly směřovat, má řadu velmi schopných členů a sympatizantů, kteří program uvádí či mohou uvádět v praxi. Teď je třeba přesvědčit občany-voliče, že hájit udržitelný rozvoj, sociální stát, kvalitu a dostupnost veřejných služeb zvládá pouze sociální demokracie.

Politika je běh na dlouhou trať. A každý politik ví, že získat ztracenou důvěru široké veřejnosti je velmi obtížné. Zejména pro mimoparlamentní strany. Přesto, či právě proto je třeba se o to pokoušet a s podporou členské základny, jejich rodinných příslušníků, sympatizantů i tvrdého jádra aktivně působit v naší dnes těžce zkoušené společnosti. Je třeba nejen kritizovat, ale zejména navrhovat konkrétní řešení na aktuální problémy občanů, České republiky, Evropské unie i světa. A to prosím na všech úrovních, od komunální přes krajskou a celostátní politiku až k té „vzdálené“ bruselské politice.