Dům se staví od základu, ne od střechy. To by mělo platit i o českém zdravotnictví. Co je tím základem? Regionální nemocnice. Co je tou střechou? Velké molochy státních fakultních nemocnic se svými dalšími a dalšími centry specializovanější péče, která se sem stahuje z regionů. Snaha neustále podřizovat české zdravotnictví těmto velkým nemocnicím a nestarat se hlavně o základy je pro české zdravotnictví dlouhodobě zhoubná. Co se stane s domem se zbytnělou střechou a chatrnými základy? Zkolabuje. To plati i o našem zdravotnictví. Vadí to někomu? Zřejmě ne.

Proč jsou regionální nemocnice nepostradatelné? Péče je v nich efektivnější a levnejší, individuální erudice větší, než u řady velkých pracovišť, kde se o výkony dělí mnohem větší počet lékařů. Posuzovat by se měly v první řadě medicínské výsledky. Velká a menší pracoviště se v tom nijak zásadně neliší.

Regionální nemocnice nemají jen klíčovou roli pro dostupnost zdravotní péče v základních oborech, ale vzdělávají personál pro terén, tedy pro celý sektor ambulantních specialistů v daném spádovém území, optimalně na úrovni svého okresu. Nijak jinak, než prostřednictvím vzdělávání v nemocnicích, nespadne z nebe žádný ambulantní kardiolog, diabetolog, oční lékař, chirurg, neurolog, ortoped… atd, atd.

Když teče zdravotnictví do bot, najednou se začnou zopovědní rozhlížet po regionálních nemocnicích. Epidemie, pandemie, uprchlické krize, celé rozpadlé odbornosti, a když něco najednou zahapruje, zařídí to nemocnice. Veřejným nemocnicím stačí jeden pokyn, ne doprošování se u soukromých klinik a subjektů, kde ani kuře zadarmo nehrabe.

Tak jim aspoň neházejme klacky pod nohy. Měli bychom je chránit jako nepostradatelný pevný pilíř našeho zdravotnictví.