Dobré ještě dopoledne, vážená paní ministryně, pane předsedající, dámy a pánové,

v předcházejícím bodě proběhla tak rychle obecná rozprava, čekal jsem, že se spousta lidí přihlásí, protože odpady a plasty nás všechny tíží. Nestačil jsem se přihlásit. Ale protože ten bod s tím souvisí poměrně blízce, učiním několik připomínek.

Obecně si myslím, že se nedá budovat lepší životní prostředí zákazy. Zakazování, omezování, rušení ničemu nepřispívá. Pokud nám jde o zdraví lidí a o zdraví přírody, zakažme rovnou tabák a alkohol, protože nám škodí. Ale my ho radši zdaňujeme, protože z toho jsou dobré příjmy. Proč stejným způsobem nejdeme na trh s plasty? Proč neřešíme tuto záležitost celními, daňovými zákony? Protože někdo někdy v minulosti špatně vyjednával v EU, resp. EU natolik zezelenala, že by takovouto záležitost ekonomického omezení v podstatě ani nepřipustila. Myslím si, že argument, že jsme rok po termínu přijetí, by neměl být argumentem pro to hlasovat pro. Asi proto jsem taky byl jeden ze čtyř, který byl proti při tom minulém hlasování.

Nemyslím si, že když zakážeme jednorázové plastové nádoby, že se něco na této planetě změní. Ano, budeme mít výbornou čárku v rámci Evropy, kde jsme se stali pupkem světa v prosazování nových záležitostí ohledně životního prostředí, ale ty řeky plastů a igelitů tečou do těch moří úplně někde jinde. Vliv Evropy na celou planetu, co se týká vlivu plastů a vyhazování plastů, je jinde než v Evropě. Myslím si, že Evropa v rámci své vyspělosti by měla jít tím, s čím souhlasím v tom zákoně, to je ta osvěta, edukace, ale ne zakazování.

Myslím si, že pokud by se plastové výrobky staly tak strašně ekonomicky nevýhodnými, protože dneska jsou výhodné, dneska jsou levné, tak by byly nahrazovány, tak jako dneska jsou dobrovolně nahrazovány různými řetězci a různými výrobci, alternativami, které všichni očekáváme, že nastoupí.