Děkuji, vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dobrý večer.

Mám pocit, že někteří mí předřečníci věští z křišťálové koule, protože já jsem se nic o lavinovitém nárůstu náměstků v tom návrhu nedočetl. A pokud já mám informace, tak stávající ministři ani nemají moc zájem rozšiřovat počet náměstků. Ale třeba ten názor změní. A pak bych tady mohl být vydáván já za toho, kdo tady šíří bajky, ale já si nemyslím, že je dobře mít rozdělené náměstky na politického a odborného. V žádném případě bych nechtěl být politický náměstek. To znamená ten, který v podstatě nic nemůže řídit, jenom někdy zastupuje ministra. A ještě je vlastně neodborný. Protože ten druhý je odborný.

Takže si myslím, že je jenom dobře, že se ti náměstci srovnají. Respektive že tento návrh odstraní to dělení. Nevím, kde pan senátor Wagenknecht přišel na ty 3 úrovně, které nespadají pod státní službu? S ministrem bude přicházet a odcházet jenom ti náměstci. Nikdo jiný. Všichni ostatní tam jsou. Ano, určitou dobu, kterou to řeší, ale jsou tam. Mají to auto. Mají ten sekretariát, tu kancelář, to všechno už dneska mají. Protože to jsou ti odborní náměstci, ze kterých se stanou ti ředitelé sekcí. Bylo tady zmíněno, že státní služba je dneska opravdu zabetonovaná. A to je. A ruku na srdce. Vidíme to na výkonech některých ministerstev.

A bude jenom dobře, když se aspoň částečně ta ministerstva zpružní nebo ta státní správa, jako taková. A já nejsem takový optimista, že když to vrátíme, že to bude stát poslance jedno odpoledne. Ne proto, že by to projednávání mohlo trvat třeba i dýl. My vůbec nevíme, kdy to projednají, tu naši vratku. Deset dnů na to poslanci nesmí sáhnout. Když to vrátíme s pozměňovacím návrhem. Pak to někdy zařadí. Ano, schválí naše určitě dobře míněné pozměňovací návrhy, pak to půjde k prezidentovi, který už argumentoval, že to bude vetovat.