Je to dobrá zpráva. Pražští úředníci se konečně rozhýbali a začali řešit osud bývalé uherskohradišťské věznice. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových totiž rozeslal všem zainteresovaným subjektům návrh memoranda o budoucím využití tohoto historicky významného objektu, který je však zároveň také obrovskou pihou na kráse Uherského Hradiště, ale i ostudou vůči všem, kteří byli trýzněni totalitními režimy minulého století. Podle úřadu by ve věznici mělo nově vzniknout nejen muzeum totality, ale také sídlo okresního a finančního úřadu, státního zastupitelství a možná ještě dalších státních orgánů.

Říkám sláva! Je dobře, že se tak konečně děje a že se úředníci vydali po stopách, které jsme jim společně ukázali již před mnoha měsíci. Již 24. srpna 2015 totiž proběhlo z mého popudu jednání, na kterém se představitelé soudu, města i ministerstva spravedlnosti shodli na tom, že právě společná rekonstrukce věznice a její využití pro zázemí státních orgánů sídlících v Uherském Hradišti je tou nejlepší cestou, jak docílit záchrany objektu bývalé věznice. Již vloni v srpnu jsem tak před novináři společně apelovali na pražské politiky, aby právě takovému využití dali konečně zelnou a ukončili neskutečně dlouhou dobu nečinnosti, ignorace a absolutního selhání vlastnických povinností majitele objektu, tedy ministerstva spravedlnosti.

Sice to chvíli vypadalo, že stát nevyslyší volání Slovácka. Sice jsme opakovaně slyšeli odmítavé postoje ministra spravedlnosti Roberta Pelikána nebo mohli číst stanovisko Generálního finančního ředitelství, které chtělo upřednostnit odkoupení a rekonstrukci současného sídla Finančního úřadu v Uherském Hradišti před sdruženou investicí do opravy bývalé věznice. Nicméně můj osobní tlak na stát a jeho oficiální představitele i kompetentní úředníky neutuchal a nenechal jsem se odradit někdy prázdnými gesty, jindy zase pouze zdánlivými argumenty. Byl jsem si totiž vědom, že jedině společný a intenzivní tlak dokáže pohnout s tímto roky neřešeným problémem a že v okamžiku, kdy byť jen na chvíli polevíme, nikdy nedokážeme pohnout se státním molochem.

A zdá se, že se to nakonec podařilo. Státní úředníci pochopili to, co jim říkám již téměř dva roky. Že jedinou správnou a racionální variantou je opravit věznici na sídlo soudu a státních orgánů a vybodovat zde nové centrální úřednické sídlo, které bude v bezprostřední blízkosti centra města, ale i např. autobusového nádraží. A pochopitelně zde musí vzniknout také důstojný památek totalitních hrůz, které se zde v minulém století odehrávaly. To dlužíme našim rodičům i našim dětem, protože na to, kam až může vést totalitní režim, prostě nikdy nesmíme zapomenut.

Tak snad aktuální pokus neskončí opět na mrtvém bodě. Rád bych apeloval na všechny zúčastněné instituce, aby využily tohoto aktuálního zájmu o věznici, který je výsledkem soustavného tlaku celého Slovácka, a dotáhly celou záležitost do zdárného konce. Není možné, aby si teď např. Zlínský kraj začal vymýšlet zástupné argumenty, proč by měl stát mimo proces rekonstrukce bývalé věznice. Jsem přesvědčený o tom, že právě Zlínský kraj by měl být jedním z garantů vzniku muzea totality a společně s městem Uherském Hradiště se podílet na jeho financování. Je podle mne i ostudou současného vedení hejtmanství, že v této věci již dávno nepodniklo společně s námi více kroků, které by pomohly urychlit rozhodování na pražských ministerstvech.

Jako slovácký senátor budu proto bedlivě sledovat, jak se situace kolem věznice bude dále vyvíjet. Myslím si totiž, že bychom společně neměli dovolit, aby se z tématu věznice stalo pouze prázdné volební gesto nebo další nikdy nekončící příběh.

Ivo Valenta
slovácký senátor