Domácí péče a její proplácení ze strany zdravotních pojišťoven je dalším důkazem toho, jak špatně v naší zemi funguje systém lékařských úhrad. Bohužel už je to již 20 let, kdy vláda zavedla úhradové vyhlášky jako provizorní řešení, a dodnes nikdo nenašel dostatek erudice, ale i politické odvahy, aby připravil adekvátní reformu. Těmi, kdo na toto lajdáctví doplácejí nejvíce, jsou však pacienti.

Především pokud jsou z malých krajů, jakým je právě Zlínský kraj, který je navíc vše ještě regionálně diskriminován. Za stejný lékařský úkon míří do našeho kraje v průměru 3,5x méně peněz, než za ten stejný úkon, který bude poskytnut lékařem např. v Praze nebo Středních Čechách. Mimochodem, právě v případě domácí péče je tato regionální diskriminace ještě markantnější. Když vezmeme v potaz dostupné statistiky VZP, tak za domácí péči ve Zlínském kraji hradí tato pojišťovna částku cca 4,1 tisíc Kč, kdežto v Praze je to více jak 20,3 tisíc Kč (údaje za rok 2016).

Proto jsem rád, že se mi podařilo zmobilizovat skupinu 48 senátorů napříč politickým spektrem, kteří na konci minulého roku podali ústavní stížnost právě proti této diskriminaci pacientů (nejen) z našeho kraje. Věřím, že také podpora Zlínského kraje i měst Zlín a Uherské Hradiště pomůže tomu, že rozhýbeme ministerstvo zdravotnictví k vypracování zodpovědné změny systému plateb ve zdravotnictví. A s týmem odborníků také sami připravíme základní teze toho, jak tuto nutnou změnu provést. Pacient totiž musí být vždy na prvním místě a to, jestli je ze Slovácka nebo z Prahy, nemůže hrát roli.