A obávám se, že nejen ve vztahu ke sportu. Na jedné straně totiž není schopen mnoho let nastavit systematickou státní podporu sportu a na straně druhé mlátí přes prsty všechny soukromé sponzory, kteří přemýšlí víc srdcem než hlavou, když investují desítky milionů korun na podporu fotbalu, basketbalu či sportování dětí a mládeže.

A sportovci bohužel mlčí a tiše tolerují to, že jsou obětmi – jak říkáme na Moravě - nenažranosti dnešní vládní politické reprezentace. Ta se totiž rozhodla, že si nacpe břicho státního rozpočtu dalšími stovkami milionů korun, aby měla peníze na své socialistické přerozdělování. A jen, aby se neřeklo, tak velkomagnát, který dnes kromě velkostatků a velkokombinátů spravuje také státní kasu, vágně slibuje sportovcům, že jim několik milionů korun přeci jen přesype. Tedy lépe řečeno, slibuje to ministerstvu školství, přes které se mají peníze prosít na sportovní svazy a přes ně možná konečně k vlastním sportovcům.

Nikdo však už neříká, kolik peněz současně sportovcům ubyde z jiných rozpočtových šuplíků a které jiné kohoutky pro změnu ministerští úředníci přitáhnou nebo úplně zavřou. A už vůbec nikdo nepočítá to, kolik peněz se spotřebuje díky tomuto nesmyslnému přesýpacímu stroji a přehrabávání peněz z jedné hromady na druhou, z druhé na třetí, z třetí na čtvrtou a tak dále. Hlavně, že armáda úředníků bude mít co na práci. Co naplat, že vedle toho naše děti nemá kdo učit sportovat, že jsou sportoviště v absolutně dezolátním stavu, že vymírá generace trenérů dobrovolníků a nemá je kdo nahradit a že sport, ve kterém byla Česká republika vždy na špici, se stává zřejmě nechtěným dědictvím, které podle mnohých současných politiků generuje jen problémy a výdaje státního rozpočtu, a proto jej klidně nechají skomírat. Máme přeci důležitější problémy. Třeba kde vzít peníze na začleňování uprchlíků …

Vláda v posledních čtyřech letech již podruhé oškubala český sport. Poprvé, když zrušila odvody loterních společností na veřejně prospěšné účely. Jako dnes si vzpomínám na oficiální prohlášení některých předsedů politických stran, kteří deklarovali, že stát a obce takto získané, nové peníze použijí právě na financování sportu. A výsledek? Sportovci se dočkali jen pár drobků, které si nedůstojně vyškemrali u stranických papalášů.

Druhá facka přišla s lednem letošního roku, kdy se pokrytecká vládní většina rozhodla, skokovým a rdousícím způsobem zvýšit daně všem loterním společnostem. Co naplat, že to bylo bez analýz a dopadových studií. Co naplat, že tím vláda pouze rozevřela náruč dramatickému rozmachu nelegálního hazardu. Je nad slunce jasné, že stát nevybere více peněz, jak slibuje, ale pouze poskytne další příležitosti mafii k praní špinavých peněz a trestné činnosti a korupce jen pokvete. Zatímco legální loterní firmy přijdou o stovky milionů korun, které mohly pomoci sportu a neziskovému sektoru, nelegálové si radostí mnou ruce – vždyť získali roční daňové prázdniny! A co může být pro mafii lepšího, než totální chaos a bič na legální tuzemské firmy...
Co naplat, že vláda nevyřešila nic, jen ukojila svůj hlad po dalších stovkách milionů korun, aniž by alespoň trochu reálně tušila, kolik peněz vlastně na konci roku do státního měšce ve skutečnosti přiteče. A co naplat, že jsem přesvědčen o tom, že v konečném součtu stát díky svému amatérskému počínání nezíská ani to, co vloni.

Hlavně, že vládní potentáti dokázali, že prostě umí. Že dokáží bez ohledu na racionální argumenty, mezinárodní právo nebo zdravý selský rozum, prosadit svou vůli.

Takové „politiky“ však již jednou naše země měla a pseudo-demokratickým způsobem si je také dosadila do Strakovy akademie. Že pak následovalo 40 let temna a ztráty svobody i soukromí, snad připomínat nemusím.

Ano, můžete namítat, že tady brečím nad sklenicí rozlitého mléka a vládu kritizuji jen proto, že nové daně pro loterie připraví společnosti skupiny SYNOT, působící v České republice, o minimálně 250 milionů korun. Ale v tomto případě nejde o peníze, jako o obecný princip. To, co se v lednu stalo loterním firmám, se totiž při akceptaci zvůle dnešní vrchnosti může kdykoliv stát jakémukoliv jinému legálnímu průmyslovému oboru.

Já si to před několika lety také nemyslel, a když už jsem začal mít pochybnosti, domníval jsem se, že se to týká pouze naší sféry podnikání. Jak škaredě jsem se však mýlil. I díky vstupu do Senátu jsem zjistil, že sice každý trochu jinak, ale přesto všichni, kdo jsou aktivní a pracují, jsou na black listu dnešní vlády a mají být odsouzeni k postupnému „začlenění do rovnostářského systému“ nebo přímo zlikvidováni. Jsou totiž nepohodlní a narušují budovatelské plány agro-levicové vlády.

O to víc si však myslím, že je zapotřebí těmto tendencím vzdorovat a nedopustit devastaci naší země a jejího návratu k totalitě. Je třeba spojit všechny síly zdravého selského rozumu, přestat být apatičtí a lhostejní a vzepřít se proti další ztrátě svobody a soukromí.

A sportovci? Buď se také konečně vzbouří, anebo budou muset znovu šlapat koberce na ministerstvech a stranických sekretariátech.