Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jako bych cítil, že jsme si toho zakousli víc, než jsme pod tímto bodem chtěli možná řešit, a tak bych navrhl nějakou věc, která by se mohla jmenovat Světu mír. Věříme všem, že všichni, kteří k tomu něco říkali, tak mají do značné míry pravdu. Věřme i tomu viru, že se bude nadále chovat podle Gompertzovy křivky a umožní nám, abychom se brzy vrátili k řešení toho, co jsme za léta ve zdravotnictví nevyřešili, a tedy i ten strukturální problém lékařů, protože lékařů v principu nominálně je dost, ale nejdou do cvrkotu, abych to řekl tak jednoduše anebo jdou do cvrkotu jinam, pokud jsou ze západní strany republiky. Stejně tak s tím souvisí to, co tady nakousl můj vážený předřečník, že kybernetická bezpečnost – v tom nám zrovna Ukrajinci nepomohou, ale Kosmonosy nás trápí, Fakultní nemocnice Brno nás může trápit ještě násobně, a protože si myslím, že nemáme jedno zdravotnictví, ale sedm druhů zdravotnictví a v každém segmentu, ať už státním, krajském, městském, obrany, církví, velkých řetězců a drobných soukromníků jsou ta uspořádání, nakládání s daty různá, tak si myslím, že v tom nám ukrajinští kolegové nepomohou. Ale proč – v čem je to Světu mír? Skutečně si myslím, že nemá smysl rozvlákňovat pravidla třeba u řidičských průkazů, u zbrojních průkazů, u průkazů na cokoli jiného v době několika dalších týdnů, a že má ministerstvo – a to bych chtěl možná i požádat pana ministra, i když vím, že toho má nad hlavu, ať už komu přidává dalších starostí, ale že ti vážení ředitelé, ať už jsou z Krnova, z Opavy, z Českého Krumlova, odkudkoli, kde akutně chybí dva, tři, čtyři lidé, tak by snad se mohl napsat dopis, a ministerstvo by mohlo v nouzovém stavu říct, že po dobu nouzového stavu s vědomím nouze jim dává placet na nějaké fungování. A teď jde o to, jestli fungují v praktických ambulancích nebo sedí přímo u dýchacího přístroje, kterých zase až tak obsazených není. Toto se dá asi řešit opatřením, že ministerstvo rozšíří své kompetence, což v době nouzového stavu nikoho nenapadne, ale že si nerozvolníme vůči světu pravidla, která už na úrovni fakult musíme hlídat, protože akreditujeme lékařské fakulty nejen pro EU, i pro USA. V systému se snažíme harmonizovat, pokud nám to EU vydrží, s pravidly v EU postgraduální vzdělávání. A nemyslím si, že je rozumné teď řešit všecko naráz. Měli bychom vyřešit to, že je tady několik nemocnic, které akutně potřebují zaměstnat své kolegy, kteří tam už zaměstnáni jsou, už se i domluvit s pacienty a nějak se ještě nedostali ke zkoušce. A tak ať se k ní dostanou. Třeba teď měli, když střídali, tak více času se na to učit a nerozvlákňujme ta pravidla, protože jde-li o to, aby tam skutečně zaskočili za někoho, kdo tam v úterý bude chybět, tak to myslím, že může operativně vyřešit ministerstvo opatřením, tak jako jsme vyřešili – vidíte, jak jsme si všichni podobní, že? A netrvalo to nijak dlouho. Uměli jsme vyřešit i tyto věci, uměli jsme zavřít schengenské hranice, uměli jsme leccos. Proboha, proč bychom neuměli v deseti nemocnicích povolit 30, 50 lékařům, aby po dobu třeba do aprobace nebo po dobu nouzového stavu a tři měsíce po něm fungovali, jak mají fungovat. Říkám to jenom proto, že si myslím, že je tady potřeba vznést trošku Světu mír a že ten megaproblém, který všichni nakousli, to znamená strukturální problémy ve zdravotnictví, personální, že tady budeme řešit, jakmile ten koronavirus dokončí tu svoji cestu podle Gompertzovy křivky. Děkuji.