Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, já jsem napřed vůbec nechtěla vystupovat, ale pár poznámek si neodpustím. Mnoho řekli už mí předřečníci, takže se nebudu opakovat, škrtala jsem si tady. Úvodem možná překvapím pana ministra, že já bych v podstatě s velkou částí byla schopna i souhlasit, to, co říká, i s některými logickými úvahami, kdybych vnímala tento návrh zákona jen takto selektivně.

Pár poznámek řeknu i přesto, že vím, že je opravdu rozhodnuto, už jsme tady k tomu debatu vedli, ale myslím si, že senioři si tady některá slova nebo některé myšlenky zaslouží, aby tady byly vysloveny. A přesto vím, že můžeme mít stokrát argumenty. Já si na to tedy těžko zvykám, protože u soudu, když je řeknete, tak uspějete. Tady argumenty někdy moc bohužel neplatí. Teď to myslím v obecné poloze, ne ve vztahu k tomuto zákonu. Ale tak už to chodí. A já se s tím budu muset nějak vyrovnat. Padlo tady, a to bych také podepsala všemi deseti, že nebudeme projídat budoucnost.

Mně se zdálo, že my jsme to zúžili v tomto případě jenom vhodně na ty důchodce nebo selektivně jenom na něco, a nevnímáme to v komplexním jaksi obraze a řešíme důsledek a ne příčinu. Nechci se tady pouštět do takových debat, byť jsem ráda, že to zaznělo od kolegů, proč mladé rodiny nemají děti, a jak je to s tou porodností atd., to bychom zabíhali někam úplně momentálně jinam. Prožila jsem si všechno, jako žena byla jsem mámou, studovala jsem při zaměstnání, teď už jsem babičkou. Vidím, jak naši mladí bojují s tím, aby vzájemně si hlídali děti, jak mají dvě, tři práce, aby to utáhli atd. Takže mně se zdá, že zbytečně stavíme mladou generaci proti seniorům, v uvozovkách odmítám třídní boj mezi generacemi, naopak si myslím, že řešením je právě generační soužití, jak to znali naše babičky a dědové. Sami se snažíme v rámci naší rodiny to uplatňovat v podstatě, že se staráme, vzájemně si generace pomáháme. A mně se zdá právě, že tady zbytečně padá mezi řádky mladí nemají kde bydlet a mají drahé to a to, protože platíme moc na důchody. Prostě to není pravda. To je strašně jednoduchý pohled. Vím, že pan ministr to takto neříkal, a jak říkám, v řadě jeho věcí, když jsem to tady bedlivě poslouchala, v podstatě bych s ním souhlasila, ale nemůžeme vytrhnout jednu věc v kontextu celé ekonomiky. A nelíbí se mi ani opravdu to generační stavění tak a jako první, že si bereme na paškál tu generaci, která se může nejméně bránit, to znamená naše seniory, také to tu už padlo od předřečníků, nechci se opakovat. Nejsem tu ani za žádnou koaliční, ani za žádnou opoziční stranu, jsem tu sama za sebe. Teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně, zatím to vnímám, že je to dobře ve vztahu ke svému pocitu, a pak se sem snažím vnést svou profesní znalost jako řada jiných kolegů tady. Mám pocit, a tady zrovna se to ukázalo i u důchodů, že je právo téměř překážkou, protože se tady často uplatňuje legislativní svévole, to je to, že se některé věci zde snaží uplatňovat okamžitě, dokonce tady byla nějaká legislativní nouze atd., což víme, že nebyla pravda, takže zkrátka mám pocit, že vytrhne se jedna věc, a pak se velmi logicky odůvodňuje, ale nezapadá do toho celého kontextu. Proč nemáme peníze na řadu věcí, to bych tady také nechtěla, někdo by to nazval populismem, říkat, jak někde šetříme deseti miliony, sta miliony, a jinde vyhazujeme miliardy, teď například posíláme peníze - řeknu to méně konfliktní téma - do Polska, aby tam jezdili naši nakupovat, DPH zůstává tam atd. Skutečně neumíme hospodařit nebo respektive tato vláda neumí hospodařit, možná to neuměla ani ta předchozí, nevím, soustředím se teď na aktuální kroky, a co bych chtěla zmínit, že potom, když si mapuji jako senátorka řadu jiných výdajů, teď jak jsem bohužel musela trošku být doma, tak jsem si procházela strašnou spoustu věcí, zaujalo mě tam např. SYRI, určitě víte, Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik. Napřed jsem se rozčílila, že se tam vyhazuje 56 milionů, než jsem zjistila, že je to 560 milionů, tzn. půl miliardy, takže mám pocit, že někde strašně vyhazujeme, někde strašně šetříme, tady jsme si vzali na paškál seniory. Souhlasím s tím, že důchodová reforma je potřeba, ale musí být velmi promyšlena, ne každý rok říkat něco jiného. Dnes to také bylo někde publikováno, že i pan ministr vloni prosazoval nějaké jiné věci a teď se o nich hovoří, dokonce jsem zaznamenala ve vztahu k seniorům úplně, to tedy ne, pardon, od této vlády, na serverech, že se začínaly takové myšlenky, že by se seniorům i vzalo volební právo. Proboha. Někdy tomu selským rozumem nemohu uvěřit, někdy tím právním rozumem, a někdy si říkám, že jsem se probudila asi v jiné době, kde neplatí logika. Takže mám pocit, že tento návrh je hlavně nekonfekční, zdá se asi vládě nejsnazší, kde má ušetřit. Souhlasím s tím, že možná na ni dopadá ta reforma, která už měla být přijata dříve, ale rozhodně tato selektivní opatření, každou chvíli něco jiného, nepřispívá k důvěře seniorů tady v tento systém, a v podstatě ani nás na prahu seniorského věku. Za dva roky mám 60, tak se mě ptá mnoho vrstevníků: Prosím tě, co vy tam nahoře s tím děláte? No, já nic, já jsem zatím ta 81. tam vzadu. Ale v podstatě jsem chtěla připomenout ne ty dílčí věci, i ty matematické výpočty, které určitě jsou dobře, ale chtěla jsem jenom říct, že vytrháváme jednu věc, v uvozovkách teď si hojíme jaksi na těch nejslabších deficity státního rozpočtu, ke kterému rozhodně takový ohled nemáme v jiných směrech. Jinde se velmi rozhazuje, jinde se velmi šetří, a toto mi na tom vadí, a tady mi vadí i ta právní nečistota, jakou byl proces provázen. Přesto jsem považovala za nutné říct, že jsem zastáncem generačního soužití, a pokud vytvoříme podmínky pro mladé rodiny, aby se dokázaly postarat o své seniory atd., aby to byla samozřejmost, ne že je budeme stavět do nepřátelských rolí, tak tím jenom naše společnost „vydělá“. Děkuji.