Nikdy nesmíme zapomenout na fakt, že samo naše referendum o vstupu bylo sice legální, ale rozhodně nebylo legitimní. Pro náš vstup do tohoto novodobého RVHP totiž hlasovala méně než polovina všech tehdy oprávněných a řádně zapsaných voličů a všechny ty návazné politické i hospodářské katastrofy a přešlapy onen dnešní oprávněný a rostoucí euroodpor jen prohlubují. Totální završení historicky další dočasné ztráty naší státní suverenity má pak podobu Lisabonské smlouvy, která jen dotváří českou řadu národních tragédií danou selháním nejvyšších státních činitelů v logické, leč zvrácené linii Berlín 1939, Moskva 1968 a nakonec pak Lisabon 2009. Je to opravdu a smutně stále stejné. Nikdy to vlastně podepsat nechtěli, jen si tak nějak mysleli, že musí...

Nechci také ani provádět složitou analýzu všech kandidujících subjektů, protože je do očí bijící, že více než dvě třetiny z nich jsou jen účelová uskupení bláznů či rádoby politických podnikatelů, kteří by se v jiných podstatně politicky a hlavně finančně mnohem náročnějších volbách neobjevili ani omylem. Naopak u těch zavedených a nebojím se říci - skutečně existujících - nechci zase jen trochu lacině poukazovat na až podezřelé změny v rétorice, které jdou až marketingově za voličem a na poslední chvíli tak chytají euroskeptický dech. To je ostatně typické pro současnou situaci, kdy nepolitická politika přechodně vyhrává nad tou politickou, která se striktně drží svých ideálů, programových zásad a z nich vyplývajících postojů a skutečnou volbu pak nechává opravdu jen a jen voličům.

Dokonce i ve volebních klipech, které svojí bizarností a především naprostou vyprázdněností asi předčí vše, co tu kdy bylo k vidění, je tento trend jasně patrný. Zcela v nich jen tak mimochodem chybí humor, který by měl být nejen kořením života, ale i kořením politiky. Nejlépe podle filosofie, že když už něco nemůžeme ovlivnit, tak si z toho dělejme alespoň srandu. Míra farizejství v klipech, ale i plakátech a inzerátech je tak obrovská, že snad jen o třech se dá říct, že jsou absolutně upřímné. Určitě je to ten, kde skupinka Romů říká, zpívá a skotačí, že nechce do Indie, ale do Evropy. K jejich škodě musím konstatovat, že našich poslanců má být pouze dvacet jedna a ne ve všech karetních hrách platí, že oko bere...

Jinak mi za zmínku stojí už jen klip strany Republika, kde s přihlédnutím k tomu, že vznikla ani ne před třemi měsíci, byl zjevně odveden obrovský kus skutečné politické práce a pak už jen klip Svobodných, který jako jediný obsahuje i konkrétní cíle a postupy a je absolutně konzistentní s několikaletou a stále sílící existencí a také základní ideologií této strany. Není náhodou, že tato strana vznikla právě již ve výše zmíněném roce 2009 a cesta, kterou od té doby ušla, je úctyhodná...

Nemám ani to nejmenší právo dávat komukoli jakákoli doporučení, ale současně také nemám kapacitu odpovídat na všechny množící se dotazy - proč vlastně nekandiduje Česká pravice, když je občas a už docela dlouho k vidění i v mnohem náročnějších a také daleko důležitějších volbách a proto chci na tuto otázku odpovědět veřejně. Nejen, že si neumíme představit kandidaturu do něčeho, co je našim národním, ale i politickým zájmům naprosto nepřátelské, ale chci být ještě konkrétnější. Na rozdíl od drtivé většiny české veřejnosti znám podstatnou část našich europoslanců, ale nadto mám i zájem a také reálnou
možnost s nimi hovořit a několika málo z nich si dokonce nesmírně vážím, a to nejen lidsky, ale opravdu i za jejich skutečnou a poctivou snahu TAM něco udělat. Musím ale konstatovat a oni se za to na mne zlobit nebudou, že celkový výsledek jejich letitého úsilí v dopadu na naše státní zájmy ať už politické nebo hospodářské je v podstatě čistá nula a vlastně se tak neliší od naprostých tragédů a čistých inkasistů Ransdorfova typu...

Právě toto je pro nás hlavním argumentem proč nejen nekandidovat, ale dokonce i nevolit. Jsem znám i tím, že v jakýchkoli jiných volbách považuji neúčast téměř za zločin a tvrdím, že takový člověk pak nemá právo na nic jiného než pokorně strpět jakýkoli volební výsledek sestávající z hlasů těch ostatních a snad by se pak celé předmětné volební období neměl ani k politice vyjadřovat, a to ideálně ani v hospodě a dokonce snad ani v tak pokleslém prostoru jako jsou internetové diskuse. Toto však nejsou naše volby a neúčast v nich má evidentně daleko větší smysl než účast. Ostatně platí, že obrovská část voličů to zjevně docela dobře chápe...

Také ale platí, že své názory nechceme nikomu vnucovat a určitě si nikdo v naší straně nemyslí, že máme patent na rozum. To rádi přenecháme těm ostatním. Eurofanouškům věru opravdu nic doporučovat nebudu a ani nemohu, účinný euroodpor se dá projevit jedině neúčastí, pokud ale někdo chce projevit ve volbách svůj euroskepticismus, pak jsou jedinou rozumnou možností jen a pouze Svobodní. Určitě nechci jakkoli odepisovat ani ODS (ač je to dnes módou), ale obávám se, že jejich europostoje jsou s odhlédnutím od konkrétních jedinců poněkud zmatečné a navíc pevně věřím, že jejich nové vedení dokáže nakonec tuto tradiční stranu udržet jako funkční, a to přes jakýkoli výsledek těchto voleb. Pro Svobodné však mluví nejenom všechny ty výše uvedené důvody, ale ve hře je dnes totiž už i ono pověstné netříštění hlasů a je to tedy také asi i jediný způsob, jak neskřípat zuby při četbě konečných výsledků...

Ing. Michal Simkanič
předseda ČP