Naše návrhy na regulaci trhu s energiemi, stabilizaci cen potravin a změny daní považovali za zbytečné. Zdražování prý přejde samo, energie zdraží jen mírně, válka brzy skončí a peněz bude dost.

Začátkem léta jsme k návrhům proti drahotě přidali návrhy na dodatečné zdroje financí a ochranu reálným příjmů domácností. Zároveň jsme navrhli důkladnější ochranu vnitřního energetického trhu a skutečné zastropování cen. Souhrn našich návrhů jsme nazvali Záchranným kruhem proti chudobě. Chtěli jsme tak dát najevo, že vládní deštník topící se domácnosti opravdu nezachrání.

Vláda nechala věci plynout, návrhům se vysmála a dál trvala na tom, že žádné mimořádné kroky nejsou potřeba. Probudila se až na samém konci léta.

Zdražování mezitím trhá v rámci Evropy rekordy a inflace atakuje hranici 20 %. Vláda nakonec uznala potřebu energetických stropů, ale zavedla je způsobem, který je pro řadu domácností neúnosný a pro státní rozpočet likvidační. Nesmělá daň z mimořádných výnosů přichází pozdě, je selektivní a dává až příliš mnoho šancí k optimalizacím. Účinná podpora zemědělské produkce je v nedohlednu.

Vláda nenašla odvahu přijít s řešením krize a pouze látá díry v rozpočtu. Odkud chce potřebné peníze vzít? Daňovou progresí? Omezením dotací miliardářům? Sektorovou daní? Ne, to by příliš bolelo ty mocné a silné. Vládní návrhy míří přesně opačným směrem. Snížení reálných důchodů, omezení nemocenské, škrty v podporách nezaměstnaným, placené zdravotnictví a školství, přiškrcení rodičovské.

A to vše v situaci, kdy zdražování potřeb většiny domácností zdaleka přesahuje míru inflace jako takové. A zdražují-li především základní životní potřeby, pak platí neúprosná logika, že nejvíc jsou ohroženi ti nejslabší. A právě na ně zároveň míří vládní škrty.

Hnát staré a nemocné do práce, omezit mladým možnost studovat, zkomplikovat život rodinám, které se chystají mít děti – to vše může krátkodobě pomoci děravému státnímu rozpočtu. Ale šance naší země na rychlou cestu z krize a modernizaci hospodářství i společnosti, to naprosto boří.

Místo moderní České republiky, která je připravená na náročné období energetické a průmyslové transformace, tak opět budeme mít jen starou manufakturu 19. století.  Zkrátka svět, kde vyděláváte plundrováním přírodního bohatství, propouštíte zaměstnance veřejného sektoru, bohatí bohatnou a chudí chudnou. Svět, kde je vše jako dřív.

Jenže svět už nikdy nebude jako dřív. Lidé se naučili bránit svá práva. Společnost se musí posunout směrem k budoucnosti. Ta ale není založena na tupých škrtech a likvidaci veřejných služeb. Budoucnost je v mezinárodní spolupráci, reformě trhu práce, nových technologiích, investicích do vzdělání a zdraví lidí a moderních a spravedlivých daních.