Proč ČSSD odmítla první pokus sestavit vládu?

Prezident republiky vyčítá ČSSD, že odmítla první pokus sestavit vládu. Dobře ale ví, že ČSSD v té době jednoznačně upřednostnila rozhodnutí voličů ve volbách. Na půdě Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2010 nelze sestavit levicovou vládu, která by mohla cokoliv podstatného změnit. Proto ČSSD místo sestavování vlády, která by nutně byla zajatcem přeběhlíků a pravice, upřednostnila, v zájmu demokracie i v souladu s míněním velké části veřejnosti, rozpuštění Sněmovny. V době, kdy ČSSD předčasné volby na základě usnesení svého ÚVV navrhla, avizovaly i pravicové strany TOP 09 a ODS, že by rozpuštění Sněmovny mohly v důsledku jmenování Rusnokovy vlády podpořit. Při hlasování se to ale nestalo, pravice změnila názor, náš návrh získal jen 96 z potřebných 120 hlasů. Nové volby se v červenci ČSSD vyvolat nepodařilo.

Může Rusnokova vláda zabránit návratu vlády pravice?

Nemůže. I kdyby ji teoreticky podpořily všechny opoziční strany a byli „nakoupeni“ všichni nezařazení poslanci, důvěru proti pravicové většině nezíská. V takovém případě nastupuje druhý pokus prezidenta republiky, který již nyní avizoval požadavek na 101 podpisů. Těmi ale disponuje v současné Sněmovně jen koalice ODS, TOP 09 a LIDEM. Argument, že ČSSD musí podpořit Rusnokovu vládu, aby tím zabránila návratu vlády pravice, v realitě Sněmovny a platné Ústavy neplatí. Dlouhodobému návratu vlády pravice může zabránit jen jasné vítězství ČSSD v příštích volbách, které budou nejpozději v květnu 2014.

Proč si ČSSD řekla o druhý pokus?

Vládu pravice v době před parlamentními volbami může ještě oddálit vlastní pokus ČSSD. Protože je neúspěch Rusnokovy vlády při hlasování o důvěře zřejmý, nemůže ČSSD jen pasivně přihlížet tomu, jak prezident vrátí moc do rukou pravice, která se zkompromitovala svým vládnutím v uplynulých třech letech. Proto ČSSD nabízí prezidentovi jinou alternativu, pověřit ve druhém pokusu sestavením vlády nejsilnější parlamentní stranu. V případě, že by ČSSD pověření získala, jednala by s parlamentními stranami o toleranci své menšinové vlády a také o zkrácení volebního období. I v případě neúspěchu našeho pokusu by se nástup pravicové vlády mohl odsunout až o dva měsíce, a zkrátila by se tak dále doba na její vládní působení do řádného termínu voleb.

V čem je riziko podpory Rusnokovy vlády?

Platí, že demokratická moc musí být závislá na mandátu od voličů. Rusnokova vláda neprošla volbami, je první vládou od roku 1989, která vznikla bez jakékoliv konzultace s parlamentními stranami. Jde o faktické nakročení k prezidentskému systému, který ale ČSSD v souvislosti se zavedením přímé volby nepodporovala. Teď sestavil svou vládu bez ohledu na Parlament levicově orientovaný prezident, příště to ale může stejně tak udělat prezident pravicový. Česká politika potřebuje úctu k pravidlům a zvyklostem, jinak se propadne do chaosu, který nahraje extremistům a populistům. Rusnokova vláda nemá charakter vlády odborníků, ale jde o vládu politickou s jasnou vazbou na prezidenta a jeho neparlamentní SPOZ, která je přímým konkurentem ČSSD v souboji o levicové voliče. Řada ministrů Rusnokovy vlády se chystá kandidovat ve volbách na kandidátce SPOZ. Ani premiér, který radil Topolánkově a Nečasově vládě, ani řada dalších ministrů, nepatří k levicovým politikům. Podporou by ČSSD převzala odpovědnost za vládu, jejíž činnost ani personální složení nemůže nijak ovlivnit. 

Jak bude dále postupovat ČSSD?

ČSSD musí postupovat sebevědomě, jako nejsilnější parlamentní strana. Její rozhodnutí musí být samostatné a demokratické. Nesmíme se nechat vydírat. Pro to, aby ČSSD unesla příští vládní odpovědnost a nerozpadla se pod její tíhou, musí být zřejmé, že stranu vede její demokraticky zvolené vedení a že není řízena z jiných míst, která nepodléhají demokratické kontrole členů nebo jsou dokonce spojena s politickým konkurentem ČSSD, kterým je SPOZ. ČSSD si musí udržet charakter i samostatnost. Vnitřní debatu bychom měli vést bez osobních útoků a nálepkování. ČSSD se nyní musí rozhodnout, jestli je jejím hlavním cílem Rusnokova vláda a posílení SPOZ, nebo vlastní pokus sestavit vládu, urychlení voleb a volební vítězství. 

Bohuslav Sobotka