Ze 17. listopadu se postupně stal nejtrapnější státní svátek, jaký máme. Čím méně svobody se nám rok za rokem dostává, tím usilovněji „lepševičtí“ propagandisté vybubnovávají, jak skvěle si žijeme. Kdybychom o některých tvářích Listopadu tenkrát věděli, co o nich víme dnes, asi bychom ve svém revolučním nadšení byli o dost zdrženlivější. Žádná kdyby ale neexistují. Existuje pouze obyčejné vystřízlivění.

Mezi nejaktivnější opatrovníky odkazu sametového převratu dnes patří někdejší studenti-svazáci, kteří ve správném okamžiku přešaltrovali a stali se z nich největší bojovníci proti komunismu. Ty nejšikovnější exempláře dnes hřadují v parlamentu. A i když ne přímo v parlamentu, dodnes ze svých několika týdnů slávy tyjí a v tento podzimní čas rok co rok rozdávají na všechny strany svá moudra.

Pro některé patologické osobnosti je 17. listopad příležitostí, aby od časného rána na Národní třídě hulákali na každého, kdo zastává jen trochu jiné názory, než se dnes téměř povinně nosí. Kdo s režimem netančí, je automaticky onálepkován tu jako extremista, tu jako dezolát, tu jako krajní pravičák, tu jako chcimír, tu jako Putinův agent.

Mgr. Petr Štěpánek

• Trikolora
• mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Takřka povinné jsou orwellovské chvilky nenávisti vůči Rusku, a naopak velebení a uctívání Ukrajiny. To vše doprovázené žlutomodrou vlajkoslávou. Média hlavního proudu v čele s Českou televizí vytvářejí povinnou atmosféru všeobecného nadšení, čímž uvědoměle navazují na praxi socialistické Československé televize a Rudého práva, jen se trochu změnilo datum jejich největšího vzepětí.

Panující režim chce, abychom jásali, jakou že tu už 35 let máme svobodu, a mezitím do našich životů zavádí stejné totalitní metody, jako kdysi bolševici. Cenzurou počínaje, oprášením verbálních trestních činů pokračuje a vyhazováním z práce konče. Už zase se jinak mluví doma a jinak venku. Mnozí ze starší generace si to uvědomují, ale mladá generace má zdegenerovaným školským systémem a zločinnými médii vymyté mozky a historická zkušenost jí chybí.

Zdaleka nejtrapnější jsou zastydlí bojovníci proti komunismu, kteří se houfují pod praporem iniciativy S komunisty se nemluví či za aktuálně modifikovanou variantou, zvanou Zrušme komunisty. Nejúspěšnějším výsledkem jejich konání je komunistický rozvědčík na Pražském hradě, kterého mnozí z nich pomohli do hradních výšin katapultovat. Triumf nejpříšernějšího pokrytectví!

To vše za situace, kdy starokomunisté z KSČM pětatřicet let po Sametu v mnohém zastávají mnohem rozumnější a realističtější postoje než mladokomunisté, kteří se aktuálně houfují na pirátské či zelené levici, a kdy nejšílenější ultralevicové progresivistické nápady má ve svém repertoáru také vládní TOP 09, o níž její spoluzakladatel Miroslav Kalousek kdysi tvrdil, že napravo od Topky je zeď. Směle u toho asistují i další výtečníci z Fialovy vládní kamarily.

Jedním z hlavních hesel Listopadu bylo „Nejsme jako oni“. Jenže tihle jsou jako oni. Jen přetočili znaménka. Jsou to bolševici ducha a je úplně šumafuk, že oni sami se obvykle vydávají za pravičáky. Tak usilovně utíkají na Západ, až obkroužili celou zeměkouli a znovu nás zavlekli na totalitní Východ.

(psáno pro Deník TO)

Psali jsme:

Štěpánek (Trikolora): Trumpův dějinný paradox

Štěpánek (Trikolora): Stanovisko Trikolory k vládní strategické komunikaci

Štěpánek (Trikolora): Služebníci nové totality v akci

Štěpánek (Trikolora): Stížnost na Český rozhlas