Česká republika tehdy stále ještě byla mezi postkomunistickými zeměmi premiantem ekonomických reforem a ukrajinský předseda vlády přijel čerpat naše transformační zkušenosti. Ani už nevím, jak se to tenkrát schumelilo, ale česká delegace byla pouze dvoučlenná. Klaus a já.

Ale proč to všechno vyprávím? Václav Klaus při těch rozhovorech s ukrajinskými politiky lačnými českých ekonomických zkušeností vůbec nemluvil o naší ekonomické reformě. Za největší úspěch České republiky považoval skutečnost, že se nám tu podařilo vytvořit klasický pravolevý vějíř politických stran, které spolu soupeří o přízeň obyvatelstva, protože právě to je základem i podmínkou existence skutečné demokracie.

Vzpomínáte? Napravo byla ODS, nalevo ČSSD, ještě víc vlevo komunisté, uprostřed neomylně vláli lidovci, nějaké to tradiční procento protestních voličů tenkrát obsluhoval Sládek. O nepolitické politice sice na Hradě blouznil Václav Havel, ale nebylo mu to nic platné.

Ukrajinský premiér naopak vyprávěl, že oni na Ukrajině politické strany vlastně nemají, pouze jakási hnutí.

Střih. Rok 2020. Havlův koncept beztvaré nepolitické politiky dotáhl v čistě markentingové podobě k dokonalosti jistý Andrej Babiš. V roce 2013 se jeho hnutí ANO ještě vydávalo za pravici, v současnosti dál vesele a spokojeně vládne za podpory komunistů. Sociální demokraté dávno vysublimovali a ke spokojenosti jim stačí být bruselským fíkovým listem Babišovy vlády.