Někdo by také mohl říci zaměstnavatelské a zaměstnanecké. Ale zůstanu u toho politického dělení.

Ta „pravicová“ tvrdí, že mzda je cena lidské práce, v podstatě cena člověka. Jako každá cena má vznikat tržně – bez ohledu na výsledky. Zásah zvenčí pak vytváří chybné signály a tím se naruší celé cenové prostředí. Omezení mzdy „odspoda“ údajně zvyšuje nezaměstnanost a snižuje počet malých podnikatelů. Tolik v kostce klasická „pravicová“ argumentace.

Tak za prvé: Cenotvorba je regulována v řadě případů a to i v těch nejvyspělejších a nejpravicovějších zemích. Namátkou: Je regulována cena léků. Farmaceutická firma s unikátním lékem jeho cenu dohaduje s pojišťovnami a obvykle i se státy. Regulovaná cena je u síťových odvětví, protože jinak by vlastník rozvodů mohl tlačit odběratele naprosto nepřijatelným způsobem. V mnoha velmi rozvinutých a bohatých zemích jsou regulovány nájmy – buď přímo určením maximálních cen v exponovaných oblastech, nebo „oklikou“ masivní státní a městskou výstavbou, která zvýšením nabídky tlačí ceny dolů. A tak dále. Cenová regulace není nic divného, nic neobvyklého, nic výjimečného. Je častější, než se může zdát. (Ostatně – spotřební daň je také svého druhu cenová regulace.)

Za druhé: Ve skutečnosti neexistuje ani jedna seriozní studie, která by prokázala vztah mezi minimální mzdou a nezaměstnaností v tom smyslu, že by vyšší minimální mzda vedla k růstu nezaměstnanosti. A už vůbec neexistuje studie, která by dokazovala, že stanovené minimální mzdy podvazují ekonomický růst či snižují počet podnikatelů. Zato existuje jenom spousta ideologických výkřiků o tom, že tak to je, protože to je „logické“.

Jak bylo řečeno: Nikdo to nikdy neprokázal. Stejně ale nepochybuji o tom, že řada mediálně činných analytiček a analytiků bude tato tvrzení znovu a znovu opakovat jako mantru svého „tržního“ vidění světa. Protože v jejich myšlenkových mantinelech to tak „prostě musí nutně fungovat“.

Pohled z levé strany je pochopitelně (a naštěstí) úplně jiný. Ono je dobré se na svět dívat očima normálního člověka a ne teoretika vídeňské školy. Takže jak je podle mne dobré vidět problém s minimální mzdou?

Minimální mzda musí být určena tak vysoko, aby se vyplatilo pracovat. Aby zajistila lepší život, než sociální dávky. To je totiž jediný skutečně racionální postup, aby sociální dávky byly „trampolína“ pro ty, kteří se dostanou do problémů, a ne „postel“ pro ty, kteří si najdou pohodlný způsob jejich zneužívání. Dokud bude minimální mzda pod tím, co lze získat dávkami, do té doby budou stále nejen využívané těmi, kdo je skutečně potřebují, ale velmi často zneužívané těmi, kterým zajistí bezpracné bytí.

Proto řada zemí, velmi vyspělých a úspěšných zemí, nemá minimální mzdu koncipovánu jako hranici určenou pro každý rok vládou (podle toho, jak se kabinet zrovna vyspí), ale je odvozena jako procento ze mzdového mediánu. Jen připomenu, že medián není průměr – medián je taková mzda, která dělí všechny zaměstnance „na půl“. Půlka má mzdu či plat vyšší, půlka nižší. Medián je v případě mezd (a platů) nižší než průměr (alespoň si nevybavuji příklad země, kde by to bylo opačně, i když teoreticky by to samozřejmě šlo.)

Za mne platí, že minimální mzda by měla být pro daný rok stanovena na hranici 60 procent mediánu roku předchozího. Což by pro rok 2020 znamenalo (při použití mediánu za 3. čtvrtletí 2019, kdy byl zhruba 30.000,– korun) asi 18. 000,– korun.

Vláda pro rok 2020 stanovila minimální mzdu na hranici 14.600,– korun. Máme tedy hodně co dohánět.

Už slyším ty výtky, že to připraví o práci ty nejméně kvalifikované, protože se jejich práce stane příliš drahou pro malé podnikatele. Jenže jaký smysl má práce, pokud jejím výsledkem není příjem vyšší než (u nás dost nízké a nijak „rozcapené“) sociální dávky? A k tomu: Neříkají přesně stejní lidé hodně často, že jsme montovnou Evropy a základnou levné práce pro německé a jiné firmy? Pak tedy bude zvýšení minimální mzdy tlakem na to, aby se české hospodářství orientovalo postupně na produkci s vyšší přidanou hodnotou.

Přičemž, což bych skutečně ráda zdůraznila, vidím i cestu k tomu, aby malým podnikatelů a zaměstnavatelům byla minimální mzda i nějak kompenzována. Naprosto jednoduše si umím představit systém, ve kterém mají živnostníci a drobní podnikatelé i malé firmy nižší zdanění zisku, než podniky velké. Dnes máme jednu sazbu 19 procent. Dokážu si představit sazbu deset nebo 12 procent pro malé a 20 či 21 procent pro střední a velké podniky.

V každém případě ale platí: Potřebujeme vyšší minimální mzdu. Neříkám, abychom skočili o čtyři tisíce z roku na rok. Ale měli bychom mít plán na několik málo let, který by vyústil v onen poměr 60 procent mediánu. Aby i zaměstnavatelé dopředu věděli, na co se mají připravit a s čím počítat.