Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, vážená paní ministryně financí.

Čelíme covidové ekonomické krizi způsobené celosvětovou pandemií, před jejímiž dopady nelze uniknout. Tím více to platí pro naši zemi, malou a uprostřed Evropy. Obáváme se více a více o zdraví a životy svých blízkých. Potřebujeme víc než kdy jindy fungující dostupnou a bezplatnou zdravotní péči. Naše děti znovu a znovu musejí zvládat náročnou distanční výuku kvůli covidu, spolu s nimi přirozeně učitelé a učitelky, jejichž profesionální a kvalitní výkon, úsilí na 200 procent potřebujeme tak, jak nikdy. Aby COVID-19 neměl vliv na kvalitu výuky našich dětí, aby dohnaly, co musely zameškat, zvládly to a byly úspěšné ve vzdělávání na škole i v budoucí pracovní dráze v životě. Potřebujeme dostupné, kvalitní a bezplatné vzdělávání. Dříve než kdy jindy.

Naši senioři a seniorky v této náročné době potřebují více než kdy jindy péči, kterou jim dávají vedle jejich rodin také zaměstnankyně a zaměstnanci v domovech pro seniory, v neziskových organizacích zajišťujících péči v jejich domovech, v obcích a krajích. I zde potřebujeme dostatečnou síť takové sociální pomoci ve všech obcích, městech a krajích. Více než kdy jindy.

Dostupná kvalitní a bezplatná zdravotní péče, vzdělávání dětí a sociální péče o seniory, to není o socialismu. Je to o důstojnosti každého člověka, na kterou má právo bez ohledu na to, jak má tlustou a penězi naditou peněženku. V době krize je osvědčeno nedělat zásadní změny v daňové oblasti. Zvláště v kombinaci se snížením přímých daní. Stejně tak předchozí ekonomické krize ukázaly, že největší hrozbou je, že se chudí stanou chudšími a bohatí bohatšími. Ekonomové před tím varují jedním hlasem. Čtyři a půl milionu zaměstnanců, ano, o ty nyní běží. Ale co se jim ve skutečnosti nabízí? Dostanete peníze, více od státu, méně vám stát vezme. Už se ale mlčí o tom, že stejné množství peněz vám váš zaměstnavatel nepřidá, a to i tam, kde dříve zvýšení mzdy avizoval. Takové informace jdou z terénu. Budete mít tedy skutečně více, anebo pořád stejně? Naopak se zcela zjevně sníží příjmy naší země. Bezplatná zdravotní péče, vzdělávání dětí, sociální péče pro seniory, ty nyní zajišťuje stát s kraji a s obcemi. I po tzv. kompenzaci budou mít obce a kraje o 20 % na to méně. Jak to vyřešíme? Žádný plán jsem neslyšela.

Naopak slyším z krajů, že již škrtly investice do škol pro nedostatek peněz ve spoluúčasti, že nebudou zvyšovat mzdy a odkáží zaměstnance na to, že se jim zvýšil příjem již snížením daně. Naposledy mě dorazil ministr školství včera na tiskové konferenci vlády, kde učitelům a učitelkám sdělil, že růst čtyř procent jejich ohodnocení oproti deseti procentům pro zdravotní sestřičky, lékaře a sociální pracovníky jim stačí, protože dostanou od ledna více peněz na nižších daních. Zřejmě zdravotní sestřičky a lékaři nedostanou na daních v této logice navíc nic.

Shrnuto: s tzv. nižšími daněmi se už teď začíná chytračit. Zaměstnanci navíc nedostanou vůbec nic. Buď jim dá o to méně na platu zaměstnavatel, anebo o to víc v následujících měsících a letech zaplatí na hypotéce, protože ty zdraží, na potravinách, tam zapracuje inflace, a na poplatcích za zdravotní péči, vzdělávání a sociální pomoc, protože to k rovné dani patří. Je to druhá strana této falešné mince, o které se nahlas nemluví. Podotýkám, že toto nejsou mé osobní pocity. To jsou informace a odborné hodnocení, které měsíce marně sdělují odborníci na makroekonomii. Uvidíme, kolegové a kolegyně, zda se k těmto dopadům budou ti, co rovnou daň 15% prosadili, hlásit. A to veřejně.