Obvykle ze strany některých obviněných a později obžalovaných. Většina lidí totiž neví, že jako obviněný a obžalovaný můžete v podstatě beztrestně při své obhajobě překrucovat pravdu či rovnou lhát. A můžete svoji verzi dokolečka vyprávět každému.

Svědci to mají horší. Samozřejmě musí svědčit pravdivě, to je v pořádku. Ale musí také o svém budoucím svědectví až do procesu mlčet.

Zdržovala jsem se proto všech reakcí na překrucování faktů i na nehorázné výmysly, které se opakovaně objevovaly. Nechala jsem bez komentáře také kdovíjak uniklé části odposlechů a mnoho naprostých lží, které v jakýchsi vlnách zaplavovaly české weby, tištěné noviny i televize.

Hlavní důvod mého mlčení prostě byl, že já ctím pravidlo, že o trestním případě by se nemělo ve sdělovacích prostředcích spekulovat. Jakkoliv připouštím, že ovlivňování veřejného mínění je celkem logická snaha obhajoby, svědci se do těchto hrátek zapojovat nemohou (neměli by) – i když to pro ně osobně může být nepříjemné. Rozhodla jsem se mlčet. přestože jsou do kauzy zapletení lidé, kteří mají značné možnost ovlivňovat média – podstrkovat novinářům neúplné, falešné či zmanipulované informace. Já bez ohledu na množství popsaných listů papíru věřím, že v soudní síni se pravda ukáže.

Teď proces začal. To mi dává přece jenom poněkud větší volnost se k tomuto smutnému případu vyjádřit. Jenže když jsem začala znovu číst z novin citace z odposlechů a některé kousky obžaloby, tak se mi i po těch letech zvedl žaludek.

Proto jsem si řekla, že nejlepší odpovědí na množství v posledních letech vyslovených lží dají právě citace z odposlechů a popisy jednání obžalovaných z obžaloby tak, jak je různá média zprostředkovala.

Můžeme například číst: „…aby své jednání (náměstkyně ministerstva) zakryla, neuvedla ministryni Kateřině Valachové pravý důvod požadavku…“ To beru jako jasný důkaz, že se věci děly za mými zády a skrytě tak, abych nic netušila. Je jasné, že přesto v soudní síni ještě mnohokrát zazní, že za tohle nebo tamto mohu já. Konec konců ale ta citace vysvětluje, proč policie už při zahájení trestního stíhání (!) zdokumentovala, že se machinace děly bez mého vědomí a že obžalovaní (mimo jiné) přede mnou zakrývali pravý důvod třeba požadavku pro oddálení porady vedení, která měla jednat o výsledku hodnocení sportovních dotací.

Policie také zaznamenala rozhovory mezi předsedou FAČR a místopředsedou České unie sportu Miroslavem Peltou a tehdejší náměstkyní na ministerstvu školství Simonou Kratochvílovou, které se týkají přímo mne.

Copak si říkali? Například: že mne musí „udržet na kolejích“ (což znamenalo dál od machinací s dotacemi), Oba obžalovaní v kauze si o mně navzájem sdělují, že „nikdo si s ní není jistý, ani premiér ani Andrej Babiš, všechny děsí, že je takový sólo hráč.“ A v protokolech najdeme i další povzdech: „Domnívá se, že jí všichni okrádají, nikomu nevěří a chce vyhodit Zdeňka Břízu.“

Policejní vyšetřování dává tomuto pocitu za pravdu. A Bříza? To jsem opravdu reálně zvažovala, ale tehdy – hovoříme o konci roku 2016 a začátku 2017 – jsem teprve začala získávat indicie, že se dokumenty o rozhodování ministerstva ve sportovní oblasti dostávají z úřadu ven k lidem, kteří by je neměli mít k dispozici. Zdeněk Bříza v té době zastával důležitý post v sekci sportu na ministerstvu – nyní sedí na lavici obžalovaných.

Něco podobného najdeme i v pasážích, kde mne tehdejší náměstkyně informuje o setkání pánů Pelty a Jansty na Strahově. Zajímavé je, že v novinových článcích chybí z této SMS komunikace podstatná část, kde říkám, že z úřadu VYHODÍM každého, kdo by těmto pánům podal informace, na které nemají nárok.

A v odposleších je i typický povzdech Miroslava Pelty na mou adresu a na změny, které jsem zaváděla: „Transparentnost? Už mě to slovo sere, jsou to jen kecy.“

Moje získávání důkazů o únicích dokumentů z ministerstva pokračovalo a začátkem dubna 2017 se uskutečnil odposlechnutý rozhovor náměstkyně Kratochvílové s Miroslavem Peltou. Jestli lze věřit mediálním přepisům, tak Simona Kratochvílová popisovala moje jednání s jistou advokátkou.

Kratochvílová podle tisku Peltovi vyprávěla, že chci podat trestní oznámení „na zaměstnance odboru sportu MŠMT, že jí to advokátka nebyla schopna vymluvit, což by byla katastrofa, že pokud S. nebo H. půjdou k policajtům, tak se tam zhroutí, že pokud dá podnět ministr Vlády ČR, tak bude mít absolutní prioritu, bude se zkoumat, kdo dal kolik bodů, na co a proč.“ (Zmínění S. a H. byli v dané době pracovníci MŠMT a podřízení náměstkyně, oba v této kauze vystupují v roli svědků.)