My jsme tento krok slíbili voličům před řadou let a několikrát jsme ho navrhli v parlamentu. Neúspěšně, protože ODS, TOP09 a další výkupci z Věcí veřejných přítomní a rozlezlí nyní v Úsvitu Tomia Okamury a ve všech možných dalších podnikatelských projektech, tyto návrhy zamítli. Nyní můžeme tento blok konečně prorazit, takže když Milan Urban přišel s tím, abychom spotřební daň snížili u benzínu o 1,50 koruny a u nafty o 2,50 koruny, připadalo mi to správné a navíc ekonomicky obhajitelné.

Dětsky hysterická reakce ministra financí mne překvapila.

Vynechám kňourání, že nemá kvalitního náhradníka (gratuluji v této souvislosti Mgr. Petru Kvíčalovi, sociálnímu antropologovi, nyní 39 let, k tomu, že o něm předseda jeho strany oficiálně prohlásil, že není dostatečně kvalitním člověkem na to, aby velkého guru Ing. Andreje Babiše nahradil v poslaneckém mandátu).

Podstatné je, že nás ministr financí straší propadem daně o 14 miliard. To je odborně nekvalifikovaný názor, který nepočítá s tím, že nižší cena vede k vyšší spotřebě, že ušetří státní instituce a řada dalších organizací financovaných z veřejných prostředků, že se cenově můžeme stát konkurenceschopnými pro polské pumpaře a tedy podstatně zvýšit prodej pro tranzitní přepravu…

Avšak propad o miliardy v rozpočtu by mne pořád nedonutil potlačit vlastní názor. Mohu vám říci, že ta opravdová argumentace pana Babiše byla velmi přímočará. V podstatě sociální demokracii řekl, že těchto 14 údajných miliard nedá ministrům za ČSSD a postará se o to, aby nebyly splněny další sliby z volebního programu. Že dobrovolní hasiči nedostanou ani korunu – to jenom pro příklad. Lidé by měli vědět, jak pan ministr financí vede stát jako firmu. Totiž, že mu je úplně jedno, jak se mají zaměstnanci, pro něj je podstatný jeho vlastní finanční výsledek. To není nic, co bych říkal s nějakým vztekem nebo emocí, takhle se v Čechách bohužel dělá politika posledních osm let. Jen by Andrej Babiš neměl dělat, že je něco lepšího, že je morálnější, čestný jako Mirek Dušín.

To není pravda, protože se chová stejně jako Mirek Topolánek, Marek Dalík nebo Petr Nečas, Jana Nagyová či Miroslav Kalousek, když si kupovali podporu nebo si ji vynucovali nějakým více nebo méně sofistikovaným nátlakem.

Ve druhém hlasování o snížení daně jsem ustoupil a zdržel se nikoliv proto, že bych změnil názor na věc. Vůbec ne. Stále považuji snížení spotřební daně za správný krok, který by ekonomice pomohl a který by v důsledku pomohl i veřejným financím.

Za sebe říkám, že otázku snížení spotřební daně na pohonné hmoty neodkládám k ledu. Všechny poslední odhady vývoje ekonomiky hovoří o vyšším než předpokládaném růstu a tedy i o vyšších příjmech rozpočtu. Jsem přesvědčen, že tyto peníze bude rozumné a vhodné pustit zpět do ekonomiky, přičemž nejlepší způsob bude je prostě nevybrat. Takže se znovu otevře prostor pro jednání o spotřebních daních. Skoro bych předpokládal, že někdy na podzim s takovým návrhem přijde samotný ministr financí – bude nějak jinak koncipovaný, to jistě, ale bude to v podstatě to stejné, co nyní jako návrh ČSSD pohřbil.

Nehodlám se pak chovat jako uražené dítě, ale jako dospělý a rozumný muž tento návrh podpořím.