Před několika lety totiž v souvislosti se vznikem druhého pilíře došlo k vytvoření finančního polštáře na jeho rozjezd. A v souvislosti s tím byl snížen podíl krajů i obcí na výnosu daně z přidané hodnoty.

Záměrem totiž bylo, aby částka připadající na vyšší inkaso z této daně byla převedena na důchodový účet ve prospěch financování důchodové reformy. To však již od 1. ledna bude zřejmě pasé. Kraje tedy tlačily na vládu, ať sjednotí a vrátí procentní podíl krajům na původní hodnotu (8,92 % z výnosu DPH), platnou před započetím důchodové reformy. Tento požadavek je legitimní a ministr financí nakonec pod tíhou argumentů musel ustoupit. Sám však nikterak projednávání ve Sněmovně nezrychloval, a kdyby paradoxně nebylo pravicové opozice, sotva by se tento vládní návrh včas projednal.

Příběh obcí je navlas stejný. Těm také byl před lety snížen podíl na DPH ze stejných důvodů jako v případě krajů. Jak je tedy možné, že vládní koalice obce odhodila na vedlejší kolej? Protože ministr financí přispěchal s argumentem, že obce hospodaří na rozdíl od krajů velmi dobře a proto nepotřebují žádné navýšení daňových výnosů. Skutečně zajímavý argument. Ten, kdo hospodaří zodpovědně, si od státu nic nezaslouží?

V Poslanecké sněmovně v průběhu projednávání došlo ze strany pravicové opozice ke dvěma návrhům. Jeden byl dílčí a druhý, který jsem inicioval, byl komplexní a zároveň velmi vstřícný vůči státu a ministerstvu financí. Na rozdíl od krajů totiž návrh ODS rozložil zvýšení daní a sjednocení dřívějšího podílu daňových výnosů do tří let tak, aby se na tento krok v předstihu mohl připravit státní rozpočet.

Vzhledem k existenci téměř 6 250 obcí celkové navýšení činí kolem 10 miliard Kč. Ve Sněmovně jsem uvedl, že kdy jindy má dojít k obnovení a sjednocení podílu na daňových výnosech než v časech, kdy se ekonomice daří. Později to totiž může být opět komplikované. Proti tomuto návrhu sotva mohl rozumně uvažující poslanec něco zásadně namítat.
Také žádné relevantní argumenty proti zamýšlenému navýšení příjmů obcí z daňových výnosů ze strany jeho odpůrců vzneseny nebyly. Proti byl pouze Andrej Babiš a to nakonec rozhodlo! A to i přesto, že nedokázal ani přesvědčivě vysvětlit, proč je vlastně proti. Ať tak či onak, obcím se nedostalo od vládní koalice seriózního přístupu.
Abych přiblížil zjednodušeně, o co vinou Andreje Babiše a vládní koalice obce přišly. Například v roce 2017 zhruba o cca 300-400 Kč ročně na jednoho občana. To dělá třeba u dvacetitisícového města částku 6-8 mil. Kč.

Předseda vlády ve Sněmovně tvrdil, že kraje dostanou vyšší příjmy z daňových výnosů pro své občany. Jako kdyby obce daňové výnosy používaly snad pro mimozemšťany. I taková argumentační nouze provázela velmi řídká vystoupení členů vládní koalice při zdůvodňování, proč jedněm ano, a druhým ne. Teď je na řadě Senát. Uvidíme. Tam mají komunální politici tradičně silné zastoupení.  

Vladislav Vilímec
poslanec PČR
krajský zastupitel
místostarosta
místopředseda regionálního sdružení
předseda oblastního sdružení