Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jestli to dobře počítám, tak během čtyř týdnů nebo pěti týdnů tady potřetí stojím se stejnou knížkou (ukazuje), se stejnými ústavními nálezy a se stejnými argumenty a chci mluvit úplně stejné věci, a to je nadužívání nebo zneužívání institutu stavu legislativní nouze. A mě už to taky osobně nebaví, takže já vám to nechci znovu citovat, všechny ty ústavní nálezy.

Ale přece jenom z toho stěžejního z roku 2010 číslo 55 mi to nedá, abych si nepřečetl jednu větu, a to je, že nepřiznání některých práv opozici, resp. faktické znemožňování jejich nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny může vést k oslabení legitimity výkonu moci. Neustálé omezování či dokonce porušování základní demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Vládnoucí většina má mít na paměti, že moc nemá navždy, a současná vládnoucí většina se může brzy ocitnout v pozici parlamentní menšiny a naopak. Konec citátu Ústavního soudu.

Už minule jsem vás odkazoval na ten komentář, který vyšel k jednacímu řádu, určitě ho všichni znáte a tam se dočtete, já už to opravdu zkrátím, nemám důvod tady to protahovat, protože máme za chvilku půl šesté. Ale projednávání ve stavu legislativní nouze znamená určitou mimořádnost, mimořádnost okolností. A Ústavní soud se jednoznačně vyslovil k tomu, že výklad mimořádnosti má být restriktivní a že se má opravdu vycházet z nějakých mimořádných hospodářských hrozících škod v rozsahu a v podstatě analogicky k tomu, jak je stanoveno například v zákoně o bezpečnosti České republiky, že to musí být závažné ohrožení práv občanů nebo hrozící velké hospodářské škody, a nejlépe oboje kumulativně. Výjimkou je, a o tom mluví také ten Ústavní soud a i ten jednací řád ve svém komentáři, když se najde širší konsenzus, když například souhlasí i opozice, když třeba se hlasuje o stavu legislativní nouze ústavní většinou - 120 hlasů a více - pak se dá přimhouřit oko a dá se pominout to, že třeba nejsou striktně dané ty podmínky.

Já jsem ale nezachytil opět ze strany vládnoucí koalice jakýkoliv hlas nebo pokus, že bychom se třeba domlouvali o režimu v § 90, který by byl logický, že bychom to všechno schválili v prvém čtení, kdyby na tom byla shoda. Nezachytil jsem jediný signál v tomto směru, že by byla třeba opozice požádána, aby nevetovala § 90. Možná se mýlím. Dívám se na naši paní předsedkyni klubu, ale k ničemu takovém nedošlo. (Předsedkyně Schillerová, přikyvuje, že se řečník nemýlí.) Nebo kdyby bylo vyvoláno jednání, že se mají zkrátit maximálně lhůty pro druhé a třetí čtení, to jsme tady taky nedávno udělali, vždyť to je tak měsíc co jsme naposledy vyšli vstříc. Ale opět jsem nezachytil žádný takový dialog. A tahle koalice jde zase silou a zase to chce projednávat ve stavu legislativní nouze a v podstatě tím ohrožuje legitimitu toho procesu. Je prostě až děsivé, že strany, které se označují jako demokratické, opravdu používají nedemokratické postupy, a když je něco třikrát za měsíc... A pak vždycky vystoupí někdo z koalice a řekne, že je mu to líto, nebo že ho to mrzí, že z toho nemá radost, tady někdo říkal, odchází pan předseda a říká, že z to nemá radost. Já jenom připomínám, že vláda tu není od toho, aby si dělala v parlamentu radost, nebo abychom ji tu měli rádi. Ta vláda je tady především od toho, aby dodržovala platné právní předpisy. A to se v tomhle případě opět neděje a opět se zneužívá stav legislativní nouze.

Klub hnutí ANO, ačkoliv třeba po obsahové stránce v podstatě je proto, aby se ta situace řešila. Předpokládám, že o tom bude více mluvit paní předsedkyně. Já prostě nepodpořím tento způsob, protože je to potřetí v rámci jednoho měsíce. Minule jsme se kolem toho docela ostře střetli, shodou okolností s panem ministrem, který tady teď sedí u jiné právní normy.

Já bych se chtěl znovu zeptat u tohoto konkrétního zákona, jaký je teda ten dopad, jaké jsou ty škody? Můžete to nějak kvantifikovat? Protože ten režim vlastně trvá až do března pro ukrajinské občany, takže ještě jsou vlastně tři měsíce. A já bych teda chtěl slyšet, vysvětlete mi a přesvědčte mě, že to není jenom polštář pro vládní koalici, aby měli zase několik měsíců na to, aby se nějakým způsobem chystali, že to nejsou jenom výmluvy, protože nejsou schopni být připraveni hned. Já si prostě dokážu představit, že by se udělalo nějaké přechodné ustanovení, na kterém bychom se shodli tady v širokém konsenzu, že bychom to prostě zvládli v klasickém legislativním procesu. A místo toho zase přicházíte se stavem legislativní nouze.

A my máme jako opozice k tomu co říct. Protože jestli si myslíte, že ten lex Ukrajina byl vždycky dokonalý, tak není. A poslechněte si kritiku například ze strany hejtmanů ke krajským centrům. To by se prostě dalo spravit. Ale ne, vy to sem zase bouchnete ve stavu legislativní nouze. A ten zákon byl předložen, tuším, do Sněmovny 1. prosince.

Prostě ta opozice není vybavená a připravená takhle rychle udělat nějaký solidní pozměňovací návrh. Takže to degraduje tu debatu v Poslanecké sněmovně a je to něco, co by se tady dít nemělo, protože skutečně je tady potlačována parlamentní menšina tou parlamentní většinou. A zase to bude na sílu a není to ku prospěchu nás, není to ku prospěchu právního řádu. A já bych vás prosil, potřetí, potřetí už to nedělejte. Tady vždycky někdo řekne, že už to teda dělat nebudete, a pak sem přijde další zákon. Já doufám, že tady s tou knížkou (Jednací řád PSP) a s těmi svými argumenty a s tím ústavním nálezem opravdu stojím naposled, protože mě už to taky nebaví. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)