Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Jedná se o tisk číslo 636, což je poměrně vysoké číslo, a přesto už se dostal na pořad jednání Poslanecké sněmovny, což je pro mě možná trochu překvapivé, protože jsme poměrně ještě vzdáleni nejbližší prezidentské volbě, nestane-li se něco výjimečného. Ale všichni víme, proč ten tisk je předkládán, že se v minulosti opakovaně vyskytovaly nejasnosti, výkladové nejasnosti, týkající se zejména podpisů poslanců a senátorů navrhujících kandidáta na prezidenta.

Začalo to v podstatě tak nebo - první otázka je, jestli ten zákon potřebujeme nebo nepotřebujeme. Praxe si dokázala poradit a volba prezidenta proběhla podle mě z hlediska administrativního zcela v pořádku. A máme zde i v současné době judikaturu, která se této problematice věnuje a dokázala ty věci vyřešit. Já sám tedy jsem příznivcem toho, že se legislativní změny udělají. Je prostě lépe, když se u tak důležitých voleb, jako jsou volby prezidentské, budeme řídit přímo textem zákona, a ne výkladem prostřednictvím ustálené judikatury.

Vláda k tomu přistoupila tak, že uložila ministrovi vnitra usnesením z 1. února 2023 vypracovat a do konce loňského roku předložit vládě návrh právní úpravy, v níž budou promítnuty obecné připomínky obsažené v části IV stanoviska Legislativní rady vlády k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o správě voleb.

Kritice byl podroben zejména původní vládní návrh změnového zákona, který pro volbu prezidenta republiky umožňoval, aby poslanec nebo senátor mohl být členem více než jedné skupiny navrhujících poslanců, senátorů. Judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, týkající se volby prezidenta republiky, respektive jejich části, které nejsou promítnuty do reformy správy voleb. Nejvyšší správní soud v rámci soudnictví ve věci registrace k registračnímu řízení pro volbu prezidenta republiky 2023 a následně též Ústavní soud judikoval, že skupina poslanců, senátorů, analogicky zřejmě též navrhující občan může podat kandidátní listinu nejdříve po vyhlášení volby prezidenta republiky, což ukazoval na případu Rohanová, a kriticky se vymezil vůči procesu při kontrole petic na podporu kandidatury v případech Diviš a Janeček, vůči procesu při kontrole petic na podporu kandidatury. Nejvyšší správní soud dlouhodobě kritizuje praxi chybějící explicitní právní úpravy k otázce možnosti nebo nemožnosti zákonodárců podpořit více kandidátů na prezidenta republiky s názorem, že jeden zákonodárce může podpořit jen jednoho kandidáta, viz usnesení například z 13. prosince 2017 v případu Holovská či usnesení z 12. prosince 2022 v případu Hrančík. Zde též judikoval, že podporu zákonodárců již nelze doplňovat po uplynutí lhůty na základě výzvy.

Soudní přezkum registračního řízení pro třetí přímou volbu prezidenta republiky ukázal, že přes veškerou snahu se v registračním řízení pro volbu prezidenta, zejména pak při ověřování petic na podporu kandidatury, vyskytují problémy, které je nezbytné řešit. Část těchto problémů je odstranitelná pomocí změny metodologie a aplikační praxe. Vedle toho se jeví jako nevyhnutelné navrhnout změny legislativní. To je tedy počáteční impuls k tomu, aby došlo ke změně zákona.