Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. My si tady dneska jenom děkujeme. Ale chci poděkovat panu kolegovi Plačkovi, prostřednictvím paní předsedající, že z tohoto teď máme toto. To je velmi pozitivní, protože skutečně taková restrikce a sebereflexe je pro mě velmi příjemným poznáním a ne každý toho je schopen, takže ještě jednou poděkování. A teď k tomu ještě takové dvě věci. Ta první s příspěvkem na péči velmi úzce souvisí a dneska nám nefunguje bohužel. Úplně nemohu předpokládat, že je příliš pravděpodobné, že by někdo z ministerstva práce a sociálních věcí poslouchal, ale budu tomu věřit, a to je vlastní proces přiznávání příspěvku na péči a případný průběh odvolacích řízení. Nevím, jestli máte podobné zkušenosti, ale věci se neuvěřitelně táhnou, a ti lidé neuvěřitelně trpí. A často se stává, že než se vyřídí odvolací řízení, tak lidé, kteří třeba někdy bývají v terminálním stavu, tak už umírají a žádného příspěvku na péči se nedočkají, protože naše administrativa funguje takovým způsobem, že než se posudkový lékař vysloví a následně než někdo jiný potom posoudí, zda to, co udělal – to své rozhodnutí – je nebo není správné, tak lidé už nejsou mezi námi. A to je věc, která by měla jít v ruku v ruce případně se změnou tohoto zákona, která zvyšuje příspěvek na péči, s čímž já rovněž souhlasím, abychom začali věci vyřizovat včas. Protože v některých případech vznikají pro pečovatele a lidi samotné, kteří by měli být příjemci příspěvku na péči, naprosto neřešitelné situace, které ohrožují její existenci a vyloženě potom vyhání lidi z domova do různých zařízení zdravotnických a jiných, na LDN atd., protože oni nejsou schopni vyřídit příspěvek na péči a tím pádem se o ně starat doma. Takže to je ta jedna věc, kterou jsem chtěl říci, protože se zákonem to velmi úzce souvisí, aby ti, co mají zprocesování platnosti zákona na starosti, se zároveň s tím zabývali i zefektivněním a zprůhledněním a zrychlením přiznávání příspěvku na péči. To vůbec neznamená, že ho mají všichni dostat, ale aby to bylo rychlejší.

Ta druhá věc. Naváži na paní kolegyni senátorku Filipiovou. Jsem přesvědčen, že pokud bychom ten příspěvek na péči se naučili používat a naučili se ho uplatňovat tam, kde to je skutečně potřeba, tak se může jí ušetřit, neboť skutečně domácí péče je lacinější než péče v zařízeních. Ono to většinou nebývá tak, že by všechny tři směny pobírali nějací cizí lidé, kteří se o toho člověka starají, ale bývá to tak, že většinou se starají příbuzní nebo případně manželka, manžel.

A v tom okamžiku oni vlastně dělají 24hodinové pracovní směny a v nich si mohou třeba aspoň na osm, nebo deset či 12 hodin oddychnout a mají k dispozici příspěvek na péči, tak to velmi pomůže. A netýká se to jen lidí dlouhodobě postižených, ale týká se to i další služby, která se nyní dle mého názoru velmi správně rozšiřuje, a to je domácí hospicová nebo chcete-li paliativní péče, kde skutečně není pochyb o tom, že lidé v zejména terminálním stavu potom potřebují 24hodinovou péči a potřebují někoho, aby u nich mohl být a ten by měl být nějakým způsobem zabezpečen. Vždycky je dobře, když tito lidé mohou být doprovázeni na konci svého života doma a nikoliv nedoprovázeni někde v nějaké LDN nebo nemocničním či jiném zdravotnickém zařízení.

Tolik ode mne dvě poznámky. Na závěr ještě jednou poděkování a podpora pozměňovacího návrhu k zákonu.