Dámy a pánové

rád bych dnes promluvil o nezávislosti. Protože 28. října slavíme vlastně takový náš český Den nezávislosti. V roce 1918 se stala naše země nezávislou na nesvobodném nadnárodním celku, na Rakousko-Uhersku.

Ale cítíte se být opravdu nezávislí? Máme důvod se v naší republice cítit jako nezávislé lidské bytosti?

Jsme závislí na tom, jak písknou v Bruselu. Nemáme nezávislou politiku. Náš parlament z velké části pouze schvaluje to, co si na nás vymýšlí Evropská unie. Do této závislosti nás dostali politici.

A tihle politici si dnes přejí dostat co nejvíce lidí do závislosti na sociálních dávkách. Vytvářejí závislé klienty státního sociálního systému. Lidem, jimž inflace a rostoucí ceny energií ničí jejich úspory prostě náš premiér řekne: “Zažádej si o dávky.” Jsme závislí na cizích energiích. Na tom, zda nám je někdo milostivě dodá. A je jedno, jestli trubky vedou od východu nebo třeba ze severu. Jsme ve jménu závislé vzájemnosti nuceni zálohovat zničenou německou energetiku. Protože jsme závislí na německé politické libovůli. Do této závislosti nás dostali neschopní politici a ničemní zelení aktivisté.

Taková je atmosféra našeho Dne nezávislosti. Myslíte, že tohle naši otcové zakladatelé v roce 1918 chtěli?

Co s tím?

Jeden prastarý politický dokument z roku 1776 říká: “Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou obdařeni nezcizitelnými právy na život, svobodu a sledování vlastního štěstí. A že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády odvozující svoje pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou. A že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit, zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na výše zmíněných zásadách, jak lid uzná za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a štěstí.”

Máme plné právo a tisíce důvodů označit naši vládu za nekompetentní škůdce republiky a volat po jejím odchodu. Zároveň ale máme jako občané odpovědnost za to, aby ji opět nevystřídala jiná stejně špatná vláda. Ostatně kdy jsme tady naposledy měli dobrou vládu?

Začněme každý sám u sebe, nezávislým myšlením. Mysleme sami za sebe, nezávislým rozumem, nepřijímejme nekriticky, co nám kdo nakuká, ať už v médiích, na sociálních sítích - nebo třeba tady na tomto pódiu. Nezávislost, kterou si (doufám) všichni přejeme, totiž začíná tady u nás. To ostatní přijde samo.