Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Já velice děkuji za pozvání na dnešní jednání. Pokusím se stručně shrnout argumenty, které nás vedly k tomu, že nemáme s touto novelou zákona o rozpočtové odpovědnosti souhlasné stanovisko.

Už tady zaznělo, že zákon byl přijímán velmi dlouho, projednával se s přestávkami několik let, kdy byl po řadě úprav konečně přijat. Ten původní záměr byl poněkud rozmělněn, dluhová brzda byla rozvolněna z 50 % veřejného dluhu k HDP na 55 %, ale co bylo to hlavní rozvolnění, bylo to, že původně mělo jít o zákon ústavní. Kdyby tomu tak bývalo bylo, pak bychom tady my dnes nebyli na jednání, protože by nebyla možná tato procedura.

Ten základní záměr zákona byla reakce na vývoj po světové finanční a hospodářské krizi z let 2008 a let následujících, která opravdu obnažila strukturální problémy, slabiny veřejných financí řady zemí, nejenom evropských, ale ČR z toho nevyjímaje. Tady připomeňme, že v letech 2008 až 2013, tedy v průběhu pouhých 5 let, stouplo zadlužení z nevinně vyhlížejících 28 % až na 44 % HDP.

Ve zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou si dovolujeme předkládat i vám, dámy a pánové, jsme vytvořili jakési rizikové střednědobé scénáře, troufám si říci, že přesně současná situace odpovídá realizaci těchto scénářů. Dojdeme opět k tomu, že během nejbližších 3 let dojde zase ke zvýšení veřejné zadluženosti o minimálně 15 %.

Nyní po pouhých 3 letech, kdy zákon platí, jenom po 2 letech naší existence, protože zákon sice platí 3 roky, ale Národní rozpočtová rada vznikala, ještě celý další rok byly administrativní záležitosti kolem vzniku rady, tak teď má být zákon, který byl původně přijat jako taková pojistka proti tomu, aby se neopakovala situace z let předchozích, tak nyní při první hospodářské poruše, která samozřejmě je vážná, kterou nebagatelizuji, ale nyní má být tedy jedna z dvou hlavních pojistek, které zákon obsahuje, tj. dluhová brzda a strukturální deficit, tak jedno to pravidlo má být rozvolněno nejenom pro příští rok, na 4 % strukturálního deficitu příští rok, 2021, který je současně také rokem volebním, ale potom dále 3,5 % v roce 2022, 3 % v roce 2023 a návrat k původnímu přijatému pravidlu 1% strukturálního schodku v roce 2027, tedy po dlouhých 7 letech.

Vláda přitom hovoří o krátkodobé stimulaci ekonomiky, 7 let ale krátká doba není, za 7 let pravděpodobně budeme mít za sebou zase řadu dobrých let, ve kterých bychom měli vytvářet rezervy na časy horší. Může se stát, že za 7 let tady budou sedět naši nástupci, pan ministr financí, předseda rozpočtové rady, a budou hovořit o tom, že se prolomí dluhová brzda, příp. že se zruší Národní rozpočtová rada či jakékoli jiné opatření.

Faktem je, že výhled pro nejbližší čtvrtletí, pro rok 2020, a tím více pro rok 2021 je zatížen obrovskou porcí nejistoty. Tady schodek rozpočtu třeba MMF odhaduje na 100 mld. korun, paní ministryně hovoří o 200 mld. korun. Je tedy vidět, jak opravdu je široký diapazon odhadů, takže nejistota, jsme skutečně v mlze, v tom ekonomickém výhledu.

Ten hlavní argument, který na podporu přijetí novely tohoto zákona zaznívá, je potřeba zajistit ekonomice podporu v příštím roce. Já jsem tím poslední člověkem, který by chtěl bránit tomu, aby se dostala rychlá, smysluplná a adekvátní pomoc zaměstnancům, podnikatelům, kteří potřebují, aby se k nim dostala. Čemu ale musím bránit z pozice Národní rozpočtové rady, je zbytečné zadlužování české ekonomiky a zhoršování udržitelnosti jejich veřejných financí.

Novela zákona, o které dnes, dámy a pánové, budete hlasovat, není ničím jiným než neopodstatněným otevřením prostoru pro nárůst zadlužení české ekonomiky, a to nejen na rok příští, ale na celých dlouhých 7 let. Jak už tady zaznělo, stávající znění zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti na mimořádné situace, jako je ta, před kterou nyní stojíme, pamatuje. Samozřejmě, že současná opatření, která byla přijata, znovu bych tady ráda zopakovala, že Národní rozpočtová rada žádné opatření, které až dosud vláda přijala, nekritizovala, chápe mimořádnost situace, rozumíme tomu. Ale to, čemu nerozumíme, je, že se má rozvolnit, s čím nesouhlasíme, je rozvolnění pravidel na celých 7 let. Asi bychom se k tomu návrhu, k novele postavili trochu jinak, i když samozřejmě právní záležitost toho, že novelizovat zákon je opravdu, myslím, velmi sporná, myslím si, že rámec pro fiskální pravidla a rozpočtovou odpovědnost by měl robustní. K tomu se ještě v krátkosti dostanu.

Ale kdyby, dejme tomu, novela byla taková, že by byl požadován 2% strukturální deficit pro rok příští, návrat k 1% v roce 2022, pak bychom se k tomu stavěli asi také trošku jinak. Ale opravdu bianco šek na 7 let nám připadá nehorázný.

Co se týká strukturálního deficitu, je to obtížně uchopitelný pojem, rozumím tomu, že není jednoduché ho věcně uchopit a představit si ho. Ale je to saldo veřejných financí, očištěné, osvobozené o vliv hospodářského cyklu, navíc ještě o jednorázová opatření. To je § 10 písm. a) zákona. Jednorázová opatření mají v podstatě jeden jediný háček. A to je, že podle zákona o rozpočtové odpovědnosti je ministerstvo financí musí projednat s Národní rozpočtovou radou, nikoli snad proto, že by Národní rozpočtová rada mohla nějakým způsobem říkat, zda opatření má smysl, nemá smysl, je dobré, je špatné. Národní rozpočtová rada má jenom potvrdit to, že opatření je skutečně jednorázové, že se nepropíše do struktury veřejných financí jako např. mandatorní výdaj nebo mandatorní snížení nějaké daně natrvalo. Národní rozpočtová rada jenom řekne, ano, jde o jednorázové opatření. Dovedu si představit řadu takových opatření. V minulé krizi bylo v Německu přijímáno šrotovné. Lze jistě uvažovat o tom, že namísto vyšší valorizace důchodů by například důchodci mohli dostat jednorázový vánoční příspěvek. Lze vymyslet celou takovouto řadu smysluplných opatření, kterými by ekonomice bylo možné pomoci.

A teď už opravdu asi jenom závěrem. To, že jsme v takové nejistotě ohledně toho ekonomického výhledu, tak skutečně domníváme se, že opatření, která jsou tak závažná, měla by platit na tak dlouhou dobu, vztahovat se na celých 7 let, aby se přijímalo ve stavu legislativní nouze, bez možnosti řádného připomínkového řízení, to opravdu považuji za nepříliš šťastné. A tady chci opravdu velice poděkovat, pane předsedo, dámy a pánové, za vaše pozvání, za možnost vystoupit tady v Senátu, za to, že mi věnujete těch několik minut pozornosti, protože ani vláda ani parlament ani Rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny nám tuto možnost nedal. Dozvěděli jsme se o tom záměru v podstatě čistou náhodou. Nebýt toho, že tedy stále pracujeme navzdory stíženým podmínkám, tak jsme to de facto nemuseli zaznamenat.

Úplně na závěr tedy k tomu, proč si nemyslím, že tady je nějaká zásadní možnost zadlužovat tu ekonomiku během krátké doby, o tak vysoký procentní nárůst, na nějakých 45, 50 % HDP, tady těch důvodů je několik. Malá otevřená ekonomika potřebuje kredibilitu právního rámce, ta kredibilita toho právního rámce právě v té oblasti rozpočtové odpovědnosti je něco, co potřebujeme pro to, aby zahraničí nás vnímalo jako kredibilitní partnery. Kdo bude kupovat český veřejný dluh, české státní dluhopisy, které budou vydávány na financování deficitu, na nárůst zadlužení?

Novela toho zákona sice může pomoci ministerstvu financí zvýšit výdaje, ale z dlouhodobého pohledu může snížit celkovou naši kredibilitu na finančních trzích, naši kredibilitu, našeho státu, jakožto dlužníka. Tato krize odezní, je sice ošklivá, nepříjemná, ale určitě odezní, stejně jako jakákoli jiná krize. My se potom vrátíme zase k těm dlouhodobým otázkám, které jsme teď otevřeli. Stárnutí populace s námi zůstane, zůstane s námi potřeba důchodové reformy, a to, co nám zbude, bude pouze zvýšená dluhová zátěž, horší startovací pozice, na to stárnutí populace se pak budeme připravovat ještě obtížněji a bude to pro nás ještě těžší.

Děkuji za pozornost.