Studie think-tanku Wilfried Martens Centre for European Studies z roku 2016 zmiňuje, že těžba břidlicového plynu v EU by představovala pro Rusko citelnou ránu kvůli jeho finanční závislosti na vývozu plynu do EU. Ruská vláda proto investovala 82 milionů eur do nevládních organizací, jejichž úkolem bylo přesvědčovat vlády v zemích EU, aby upustily od záměru těžit břidlicový plyn.

Ovlivňováním veřejného mínění a evropské politiky proti těžbě fosilních paliv tzv. frakováním (velmi neekologický způsob těžby) chtělo Rusko dosáhnout toho, aby jeho producenti ropy a zemního plynu nemuseli čelit větší konkurenci, mohli si i nadále účtovat vyšší ceny a měli tak i nadále zajištěné větší zisky.

Cílem Ruska tedy bylo udržet Evropu ještě více závislou na ruských fosilních palivech, přičemž některé ekologické organizace zde sloužily jako užiteční idioti. Když k tomu přičteme ještě nerozumnou politiku mnoha evropských představitelů, kteří přímo spoléhali na ruský plyn z Nord Streamu, měla Evropa zaděláno na veliký problém, který Evropa pocítila loni záhy po ruském napadení Ukrajiny.