Tibetská vzpoura proti čínským okupantům byla vykoupena deseti tisíci životy. Už během prvního povstání v roce 1959 zemřelo více než 80 000 Tibeťanů, sta tisíce Tibeťanů položily život v následujících letech ve vězeních, pracovních táborech nebo v důsledku hladomoru. Počet tibetských uprchlíků v exilu dosáhl zhruba 140 000. Na protest proti porušování lidských práv v Tibetu se již upálilo 155 Tibeťanů.

Každým rokem lidé po celém světě vyvěšují tibetské vlajky, aby poukázali na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu. Česká republika se ke kampani připojuje pravidelně od roku 1996, kdy tibetskou vlajku vyvěsila první čtyři česká města. V loňském roce se k akci připojilo 737 obcí, měst, městských částí nebo krajů. Tisíce vlajek vlaje každoročně např. v Německu, Francii, Belgii, Itálii a v dalších zemích. Vlajky vyvěšuje celá řada škol, včetně Univerzity Karlovy a kromě různých organizací také stovky občanů ČR. Po celé ČR probíhá v průběhu března řada akcí na podporu Tibetu.

Politickou realitu v České republice známe všichni. Na Pražském hradě úřaduje prezident, který by prodal půlku světa za pofidérních pár stovek milionů jünanů. A právě proto je třeba ukázat, že lidská práva jsou víc než obchodní zájmy. Tibet pro nás symbolizuje kulturu, která se odmítá poddat vládnoucím poměrům hegemona.

Aneb jak napsala tibetská básnířka Cchering Özer ve svých Zápiscích z Tibetu:

Tibete, má vlasti a vlasti mých předků,
kéž bych byla lampičkou s jačím máslem,
abych směla po Tvém boku věčně svítit a nikdy nezhasnout!
Kéž Ty bys byl supem kroužícím vysoko na nebi,
abys mě odnesl do čisté země věčného světla!