A mohli bychom pokračovat...Miroslav Sládek, snažící se trapně zase oblbnout lidi, aniž mu dochází, že jeho doba je dávno pryč. Takový idiot český člověk přece jen není.

Tomio Okamura, který by rád zase nějakou osmičlenou stranu, co by ho živila... Když už jednu tak nějak vytuneloval. Jana Bobošíková, která promarnila svou velkou šanci právě a jen tím, že se se stala legrační svými kandidaturami kamkoliv za kohokoliv. Odepsaná navždy.

Někdo by měl těm lidem, co by tak rádi žili za naše peníze minimálně ve sněmovně, když už ne přímo na Hradě, říct, že politik může být nenáviděn, milován, zatracován, oblíben, dokonce nám může být jedno, ale nikdy, skutečně nikdy, se nesmí stát směšným.

Osobností se člověk nestane jen tím, že chce. Dokonce ani tím, že je omylem někam zvolen. Dokonce ani tím, že je omylem někam zvolen, už nikoli omylem někomu sebere partaj, a myslí si, že se tím stává přirozeným lídrem. Viz Marek Černoch. Možná hodný hoch, ale politik a osobnost? Karikatura typu rozcuchaného Marka Bendy. Osobností byl Tomio - než si to sám podělal svou zlodějinou a sebestředností, s níž byl přesvěden, že všichni nadále budou hrát na něho za "mrzký" poslanecký plat.

Zdeněk Škromach a jeho bazének, to vše završeno selfie v Osvětimi. Svatá prostoto. Ten chlapec z jižní Moravy už prostě úplně zblbnul. Dočista do čista. A může hubnout, jak chce, nepomůže nic.

A aktuálně Miloslav Ransdorf. Už dlouho přemýšlím, zda je blázen jen naoko, nebo doopravdy. Nepraktický akademik, který dělá ve svém životě takové, omlouvám se, kokotiny, že mne jímá hrůza, že je to jeden z těch, co by měli řešit uprchlickou krizi a jiné evropské problémy. Jeho strana ho podržela. Ale znáte ten vtip - všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo - nejvíce by mu pomohli, kdyby nechali přezkoumat jeho svéprávnost. Než zase něco provede.

A tak si tady tak nějak žijeme. Jak je ale možné, že nám vládnou lidi, kteří by pravděpodobně neuspěli ani na postu starosty malé obce, protože by jim tam setina toho, co provádějí, prostě neprošla?

Odpověď je nabíledni - protože byli svého nebo tohoto času zvoleni. Doufejme, že naposledy. Chtějme "tam nahoře" skutečné osobnosti. Ne karikatury, letadla, nýmandy a mluvky. Je to obdobná diskvalifikace, jako když si někdo myslí, že může vše, protože si koupí.

Český volič by už měl jednou dát najevo, že jeho hlas není na prodej ani za populismus, ani za sliby, ani za peníze... Volme alespoň jakous takous tradici, s níž máme zkušenost - na kterou pak budeme i nadávat. Ale nebudeme se jí smát nebo se jí bát.