Ve vysoké politice jste již patnáct let. Jako poslanec jste do Poslanecké sněmovny poprvé vstoupil v roce 1998. Jak jste to tak dlouho v tak stresujícím prostředí, kde se pohybují jen lidé s hroší kůží, vydržel?

Neřekl bych, že jsem člověk s hroší kůží, ale musíte mít snížený práh citlivosti. Pokud byste ho neměl, tak byste nevydržel všechny urážky a ataky, které často pokládáte za nespravedlivé. Za tu dobu jsem byl mnohokrát zcela nepravdivě a nesmyslně osočen. A s tím musí také každý počítat.

Myslíte kamarádství s Richardem Hávou či různé kauzy na ministerstvu obrany, třeba nákup padákových souprav VTP – 100?

Háva je můj přítel a úctyhodný podnikatel. Já jsem se k němu vždy hlásil. Padáky jsou klasickým příběhem stokrát opakované lži, která se stala mediální pravdou. Nikdy jsem žádné padáky nekoupil. Vojáci, o nichž se píše, se zabili na zcela jiných padácích, což je prokazatelné. U vojína Prinicha, jenž se jediný zabil na padáku VTP – 100, vyšetřování jasně prokázalo, že to nebylo vinou toho padáku. Jde o dohledatelná fakta. Přesto se říká, že Kalousek koupil padáky, což není pravda. To, že byly špatné, také není pravda, a že se na nich zabilo několik vojáků, také ne. Je to ověřitelné v otevřených zdrojích. Přesto neváhají někteří politici a novináři neustále psát ty samé kecy, které byly stokrát vyvráceny. Na to už musíte mít snížený práh citlivosti. Do roku 1998 jsem byl subalterním státním úředníkem a měl jsem nad sebou vždy nějakého nadřízeného politika. Tehdy jsem měl pouze pracovně právní povinnost.

K politice jste nicméně přičuchl již jako poradce Josefa Luxe. Kdyby se přihodil zázrak a vy byste měl možnosti si s ním na deset minut pohovořit, o čem byste s ním mluvil?

Byl jedním z velmi mála lidí v mém životě, kterému jsem říkal šéfe a přitom jsem to tak i myslel. Abyste mohl někoho uznávat za šéfa, tak pro vás musí mít formální, ale i neformální autoritu. Lux měl pro mě obojí a měli jsme spolu poměrně velmi úzký vztah. Není mezi námi, takže vám na to nemohu odpovědět. Jde o příliš intimní záležitost. Ostatně to byla poslední má pozice, s níž jsem odcházel do politiky. Do Poslanecké sněmovny jsem byl zvolen jako poradce předsedy KDU – ČSL Josefa Luxe, zaměstnanec ústřední kanceláře KDU – ČSL.

Co byste vzkázal voličům z oblastí, jako je třeba Morava, které nejsou TOP 09 tak moc nakloněny?

Tohle jsou volby do Poslanecké sněmovny, tedy volby, kde se budou tvořit celostátní pravidla a celostátní politika. To nejsou volby do krajských zastupitelstev. To znamená, že chci vzkázat do všech krajů prosbu, aby si lidé a to i ti, co jsou otrávení, až se přiblíží termín voleb, uvědomili, že nikdo jiný než oni to rozhodnout nemůže. Je to na nich. A před tím rozhodováním by měli přemýšlet nejen o sobě, ale i o budoucnosti svých dětí a téhle země. Měli by být velmi opatrní u politiků, kteří jim něco slíbí pro zítřejší den.

Za dalších pět až šest let nebo ještě dříve, by toho mohli trpce litovat. Až uslyší ty nádherné sliby, tak je prosím, aby přemýšleli. Od nás sliby neuslyší. Měli by si uvědomit, že stát nemá žádné jiné peníze, než jejich vlastní a jejich dětí, od nichž si je, když půjde do tuhého, půjčí. Měli by se zamyslet, když jim někdo nabízí, že to začne dělat jinak. Vést báječně a profesionálně jako firmu. To je nebezpečné, protože demokratický stát se samozřejmě jako firma řídit nedá. Stejně jako se firma nedá řídit jako demokratický stát. Jde o dva odlišné organismy. A jestli si někdo neuvědomuje rozdíl mezi řízením firmy a řízením demokratického státu a tvrdí, že je to stejné, tak je to neskonale nebezpečné.