Jak se dívají oba politici na spory o tom, zda máme či nemáme v Česku kvalitní potraviny? A jak vnímají spor jistého poslance a miliardáře o cenách potravin? Jeden tvrdí, že je u nás dráž než v zahraničí, druhý argumentuje tím, že jsou u nás potraviny 5. nejlevnější v Evropě...

„Jistý pan poslanec si s ohledem na nesporný krach své stranické firmy našel nějaké nové zajímavé téma. Nic proti tomu. Nu a toho pana miliardáře potraviny zase živí. Vzhledem k tomu, že je miliardář, asi dobře, ne? Těžko se shodnou. Také nezapomínejme, že pro miliardáře se může zdát levně skoro všude. Mnozí z nich nenakupují na tržištích, hypermarketech, a srovnají-li pak ceny v nich třeba s těmi z Pařížské ulice...,“ naznačil k prvnímu tématu poslanec ČSSD Jiří Koskuba.

Podotkl, že však není žádný specialista na kvalitu potravin a již vůbec ne nějaký finanční analytik. „Mohu jenom vycházet z toho, co slyším, čtu, vidím, ochutnám a co si kde koupím. Obecně známá pravda je, že v určitých zemích na západ od nás jsou potraviny kvalitnější, sortimentem i jakostí. A to dokonce i v těch řetězcích, které přitom působí i na našem území! Sami jsme si to opět ověřili vloni při dovolené v Holandsku. Stejně jako mnozí při nákupech v Německu. Ordnung muss sein! Něco je navíc mnohem levnější, ale něco zase ne. Tohle přitom neplatí jenom pro potraviny. Na druhé straně nelze tvrdit, že mnohé naše jsou špatné. Naopak! Jako ne všechny polské. Bohužel, u nás se za kvalitu obvykle až přehnaně platí. Možná relativně ještě o něco více, než jinde. A taky podvádí. Je to smutné, ale je to tak. Jen těžko nás utěší, že třeba v Moskvě jsou na tom 'obyčejní' zákazníci možná ještě hůře,“ pokračoval ve svém komentáři pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

Podle něj, abychom mohli objektivně srovnávat ceny, museli bychom skutečně objektivně srovnávat i mzdy. „Obávám se, že právě v tomhle je jádro pudla. Stále u nás slyším sto tisíc důvodů, proč to nejde. Produktivita práce, vstupy, velikost trhu, kurz koruny atd. Jak jsem řekl, nejsem analytik ani ekonom. Ale jako laik si myslím, že kupříkladu řidič tramvaje má všude v EU přibližně stejnou práci. Jistě lze sestavit tabulku, kolik bere tramvaják třeba v Sofii, Budapešti, Bratislavě, Vídni nebo Varšavě, Praze, Berlíně, Frankfurtu či Amsterodamu. A co si za to koupí, jaké má standardní životní náklady, co si může dovolit. Obávám se, že by to nebylo zrovna radostné čtení. Možná s výjimkou zmíněných posametových multimilionářů a miliardářů, pochopitelně. Ale ti zase tramvají nejezdí. I když se sluší připomenout, že rozhodně nejen touto poznámkou nehodlám popichovat či urážet ty, co si ke svým milionům pomohli cestou poctivou. Jsou totiž i tací. Jenže o těch se většinou zase až tolik nemluví. Komu čest, tomu čest. Je stejně smutné, jak pár lumpů to nadlouho polepí určité skupině lidí. Ať už to jsou podnikatelé, obchodníci, úředníci, politici a jiní. Možná proto, že je neumíme nejen ignorovat, přímo pojmenovat, ale i rychle ztrestat, je-li to vhodné a nutné. Chyba, velká chyba,“ konstatoval dál sociálnědemokratický poslanec.