Co vás vede k tomu, abyste se znovu pokusila vstoupit do politiky?

Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem došla k závěru, že by byla ode mne zbabělost, kdybych se  nepokusila. Vlastně to jde shrnout do jediné věty, kterou pronesl už Konfucius: ‚Zbabělost je, když víme, co máme udělat a neuděláme to.‘ Zbabělost mi zatím nikdo vyčítat nemohl. Věřím, že ani v budoucnu nebude důvod mi ji vyčítat.

Neobáváte se, že spolupráce s hnutím, jehož lídr poměrně výrazně polarizuje společnost na zastánce a odpůrce, může poškodit vaši pověst?

Skoro jste mne rozesmál. Víte o některé politické straně nebo hnutí, které by mi ji nepoškodilo? Vždycky tady bude část voličů, kteří mají té či oné politické straně nebo politikovi něco za zlé, zvláště těm, které jsme měli možnost ještě nedávno „zažít“ na vlastní kůži. Snažím se být sama sebou a Andrej Babiš mi dal jasně najevo, že si mne právě proto váží. Když jsem loni kandidovala do Senátu za jeden z nejtěžších obvodů, tradičně silně levicově zaměřený, financoval právě on moji senátní kampaň.

I přesto, že jsem se kvůli svým rozdílným názorům na vedení kampaně a názory tehdejšího managementu s hnutím ANO rozešla a kandidovala  za naprosto neznámou Stranu práce, která měla jediného člena. Voliči si mne našli i tak a já jsem získala třetí místo, těsným rozdílem v počtu hlasů  po ČSSD a KSČM. Mrzelo mne to. Ale pak mi došlo, že to byl ve skutečnosti  úspěch, i když jsem se do Senátu nedostala.

Nemyslím si, že by mi tento  krok poškodil pověst. Moji případní voliči mne znají, vědí, kolikrát jsem nesla „kůži na trh“, a vědí, že to bylo vždycky v jejich zájmu. Jdu do politiky, protože nechci, aby těch čtyřiadvacet let mojí práce zavál čas, aby (skoro jsem se lekla čísel) na doslova tisíce psaných textů pro tištěná média sedal prach a stovky natočených reportáží, drtivou většinou investigativních, zůstaly ležet někde v archivech. Chci mít možnost ovlivnit další vývoj v naší zemi.  Andrej Babiš a hnutí ANO mi takovou možnost nabídlo.

Řada občanů hovoří o Babišově hnutí jako o podnikatelském projektu a srovnávají ho s Věcmi veřejnými. V čem se tyto dvě strany liší?

Musím zdůraznit, že jsem nebyla nikdy členkou žádné politické strany ani hnutí, takže vnitřní stranická struktura kterékoli politické strany je mi celkem cizí. Nicméně si dovolím krátkou charakteristiku pohledem řadového občana.  Do vzniku VV vložily tisíce voličů naději na zásadní změnu v poměrech, které tady byly a jsou, bohužel, dodnes. Tu naději, byť z nejrůznějších důvodů, VV zklamaly na celé čáře. Docela jistě se v jejich programu objevily dobré myšlenky, jenomže řada skandálů, která existenci véček provázela, dokonce odštěpení části v čele s Karolínou Peake a vznik čehosi, co se nedá nazvat jinak než pastranou, přinesla voličům VV obrovské zklamání. Občané nejsou tak naivní, jak si mnozí myslí. Výsledkem je současná pozice VV na politické scéně. Jsou nevolitelní.